Get Adobe Flash player

Tato webová stránka slouží k nahrávání seminárních prací z předmětu B02172 Estetiská medicína a regenerace. Seminární práce musí být v rozsahu minimálně dvou normostran původního VLASTNÍHO textu. Téma práce se každý student dozví na úvodní přednášce.

Přesný návod, jak odevzdat seminární práci, najdete na webu www.doktorweb.cz. Tam také najdete všeobecné informace týkající se výuky tohoto předmětu.

Seminární práce je samostatná písemná práce založená na rešerši odborné literatury a podobných materiálů. Skládá se ze tří částí, kterými jsou úvod, vlastní tělo práce a závěr.

  • Elektrogymnastika a Myostimulace

    Elektrogymnastika – znamená vyvolání mimovolní kontrakce příčně pruhované svaloviny pomocí elektrického dráždění.
    Jejím úkolem je posílení oslabených svalů, které nejsme schopni vědomě kontrahovat a chybí reflexní změny.
    Tato metoda má za úkol posilovat oslabené svaly, pomocí dráždění, které jsou aplikovány ve formě impulzů.
    Indikací k použití je např. prevence ochabnutí svalů z nečinnosti (při zlomeninách, pooperačních stavech atd.).
    Hlavním principem této léčby je co možná nejfyziologičtější navození stahování a uvolňování svalového vlákna s cílem jeho posílení a nápravy jeho funkce.
    Oslabení svalu má za následek přetížení jiného svalu, který je poté bolestivý a především tak zhorší funkci celku, skupiny svalů i svalstva celého těla. Tělo je pak unavené a bolestivé.
    Jde o fyzikální terapii, metodu využívající elektrického proudu k posilování oslabených svalů (myostimulace). Elektrostimulačního účinku lze využít buď to na nefunkční nebo oslabené svaly, které mají za následek nejrůznější příčiny. Předpokladem účinné nápravy je elektrodiagnostika (I/t křivka) a nalezení poškozeného svalu, který je nutné včas, účinně a správně stimulovat. Elektrogymnastikou lze zlepšit svalovou sílu oslabeného svalu.
    Ta vzniká např.: po úraze spojeném s nehybností končetiny sádrou nebo jinou fixací, po operaci, u paréz, obrn, inkontinenci.

    Myostimulace
    - je neinvazivní metoda, kdy dochází k stimulaci svalů pomocí elektrických impulzů.
    Tato metoda částečně nahrazuje cvičení ve fitness centru a lze jí dosáhnout zpevnění a zesílení stimulovaného svalstva. Je vhodná především k rehabilitaci a k posílení atrofovaných partií.
    Tento přístroj je vhodný pro všechny, kteří nemají rádi aktivní pohyb. Výhodou je procvičování svalů bez fyzické námahy. Při této aplikaci relaxujete a přístroj cvičí za Vás.
    Po tomto cvičení nedochází k tvorbě kyseliny mléčné ve svalech, a tudíž nedochází ani k bolestem svalů v následujících dnech tak, jak tomu je po standardním cvičení v posilovnách. Je to pohodlný a velmi rychlý způsob jak zpevnit břišní, hýžďové a stehenní svaly.
    Jde o moderní lékařský elektronický přístroj, kterým lze získat zpevnění a zesílení stimulovaných svalů a snížení podkožního tuku. Po deseti procedurách se dosahuje úbytku 2 – 8 cm v pase, 3 – 5 cm v bocích a stehnech, ale hlavně máte posílené svaly!
    Myostimulace také odstraňuje zácpu a bolestivé menstruace. Výrazného zvýšení účinku lze dosáhnout spojením s vhodnou životosprávou a zvýšením pitného režimu. Počet stimulací není omezen a dosažený efekt přetrvává až půl roku a to v závislosti na životosprávě a tělesném pohybu.
    Myostimulace je od 18 let a horní věkové omezení nemá. Kromě toho svalová práce aktivuje metabolické procesy s využitím rezerv organismu. Sval potřebuje energii k provádění pohybu, tato energie je získávána z tukové tkáně, která obklopuje stimulované oblasti svalu.
    Dochází k pálení sacharidů a pak tuků. Současně je pokožce vrácen i tonus a je projasněná. Za pouhých 20 minut dochází ke snížení obvodu na těle v centimetrech. Tato měřitelná hodnota je získaná již od prvního absolvování a bez ochablosti kůže. Možná centimetrová ztráta je závislá na stavbě těla a hmotnosti klienta. Myostimulace je bezpečná, léčebná, kosmetická, a masážní metoda, při které klient relaxuje a přitom spálí tolik kalorií jako to co vydá za 2 hodiny ve fitku!

    KDY JE MYOSTIMULACE VHODNÁ
    • rychlé hubnutí
    • svalové zpevnění
    • tonizace kůže
    • vhodná hydratace a pružnost kůže

    KDY JE MYOSTIMULACE NEVHODNÁ

    • elektrody nelze přikládat na oblasti, kde se nacházejí kovové ortopedické konstrukce,
    • tromboflebitida,
    • onkologická onemocnění,
    • období těhotenství a kojení,
    • různá kožní onemocnění,
    • hypertenze, počínaje stádiem 2A,
    • různé duševní choroby,
    • diabetes mellitus,
    • hypertyreóza,
    • myomy dělohy a endometrióza,
    • elektrody nelze přikládat na oblasti, kde jsou křečové žíly,
    • v prvním měsíci po instalaci nitroděložního tělíska,
    • různé druhy kýly,
    • akutní stadium žlučových kamenů, cholecystitida,
    • akutní stadium močových kamenů, pyelonefritida,
    • není žádoucí aplikovat první proceduru v první den začátku menstruačního cyklu.
    • používání kardiostimulátorů a dalších typů elektronických zařízení, která zajišťují životní funkce,
    • těhotenství a kojení (procedury na obličeji jsou povoleny),
    • patologie prsu (fibrocystické onemocnění prsu, rakovina).

    Závěr :
    Tuto metodu jsem měla možnost již vyzkoušet. První zkušenost s elektrogymnastikou na začátku procedury byla velice zajímavá. V první fázi vám na tělo nalepí elektrody které po spuštění přístroje začínají pracovat s vaším tělem tzv. škubání, ne mravenčení. Po 20. minutách odcházíte jako by jste oběhli celou zeměkouli, ale po 3-4. aplikaci to už není tak hrozné. Je pravda že vám to zpevní tělo a zmenší tukové polštáře na problematických partií ( břicho, stehna) ale aplikací musí být minimálně 15. Určitě tuto metodu mohu jen doporučit. Osobní zkušenost po 6.aplikaci se mi dobře i odpočívalo při proceduře, kdy svaly pracovaly. Iveta Hájková

  • Michaela Sikorová:

    Pro svou práci jsem vybrala toto téma: KOSMETICKÁ MASÁŽ OBLIČEJE

    Jako kosmetickou masáž označujeme úkon během, kterého dochází k jemnému mechanickému působení na kůži, čímž můžeme ovlivnit její činnost, protože působíme přímo na krevní a lymfatické cévy, na svaly a nervová zakončení. Navíc, dochází k vyvolání příjemného pocitu psychického uvolnění. Masáž může člověku přinášet energii, rovnováhu, odstraňovat nahromaděný stres a únavu. Mimo jiné, dochází k posilování imunitních procesů a k podpoře krevního oběhu. Během masáže se pokožka postupně zásobuje krví, kyslíkem a živinami.
    Pravidelnou masáží lze také oddálit postupné stárnutí pleti, zpomaluje se tvorba vrásek a dochází k uvolnění svalů v obličeji, čímž můžeme dosáhnout zjemnění výrazu v obličeji.
    Masáží obličeje odstraňujeme povrchové zrohovatělé vrstvy kůže a tím můžeme zajistit lepší výživu kožních buněk. Vedlejším a žádoucím účinkem, jak již bylo zmíněno je to, že pokožka se postupně stává vláčnější, pevnější a pružnější. Zároveň, během masáže se uvolňují mazové a potní žlázy, což přispívá opět k lepší látkové výměně a upravuje se tvorba tuku. Důležité je také zmínit, že během masáže se do kůže zapracovávají různé pěstící látky, které mají široké spektrum účinnosti.
    Existuje celá škála masáží. Jsou masáže, které jsou zaměřené přímo na konkrétní typy pleti a pro tuto masáž se také používají vybrané kosmetické přípravky. Základními pohyby během masáže jsou např. hlazení, kroužkování, tření či hnětení, vlnkování, více či méně intenzivní poklepy, eventuálně i vibrace. Vybrané pohyby je však nutno přizpůsobit aktuálnímu stavu pleti a jejím potřebám. Neměl by se opomínat ani celkový zdravotní stav pacienta, možné alergie a kontraindikace některých přípravků.
    Ten ,kdo chce masáže provádět, musí projít odborným školení a absolvovat závěrečnou „ zkoušku.“ Po odborném zaškolení může člověk provádět masáže nejrůznějších typů, ale vždy je dobré vědět indikace masáží, jejich výhody a nevýhody a zvážit, zda příslušná masáž je skutečně vhodná pro klienta, který zrovna přichází. Masáž se provádí nejen prsty a dlaněmi, ale používají se různé pomůcky nebo přístroje, jako například , štětce různých tvarů a velikostí i hrubostí, válečky, bambusové tyčinky, baňky či lopatky. Výběr opět záleží na tom, jaký typ masáže budeme praktikovat a co chceme docílit. Rozhodně každá masáž by měla být vhodně časově rozvržena – můžeme říct, že masáže zahrnuje několik základních kroků , a to :
    1. Fáze seznamovací
    2. Gradace
    3. Zklidnění
    4. Harmonizace
    Pleť, která je silně problematická ( máme namysli takovou,která trpí ekzémem, lupenkou, pleť po chirurgickém zákroku) – u takových to typů by měla být masáž doporučena odborným lékařem – dermatologem nebo plastickým chirurgem.
    Přípravky používané pro masáž pleti volíme podle typu. Velmi oblíbené jsou zejména oleje, který promašťuje a vyživuje, opět záleží na typu oleje. Dnešním trendem se stávají přípravky, které obsahují vodu a účinné aktivní látky. V profesionálních kosmetických salónech se používají speciální masážní krémy, které můžeme označit jako univerzální a vhodné pro mnoho typů pleti. Velmi často obsahují lehké rostlinné oleje ( např. arašídový, růžový ..) a jsou obohacené o další látky( např. koenzym Q10, kyselinu hyaluronovou, kaktusový extrakt, mořské řasy nebo fytoestrogeny).
    Pro efektivní výsledek masáže je důležitý nejen postup a použitý přípravek, ale i příjemné, klidné a harmonické prostřední. Neméně důležitým prvkem je komunikace se zákazníkem.
    Jinou metodou masáže je tzv. mikromasáž. Ta je zaměřena zejména na oční okolí, které je jedním z nejcitlivějších a nejchoulostivějších oblastí celého obličeje. Při mikromasáži očního okolí se snižuje prohloubení vrásek, zmenšují se váčky pod očima, lze snížit i nitrooční tlak, čímž může dojít k zprůchodnění dutin. Zároveň dochází k obnově buněk, protože masáž napomáhá vyplavení toxinů, kterou jsou odváděny do lymfatických cest.
    Masáže jsou vhodné, jak pro muže, tak pro ženy, které jsou častějšími návštěvnicemi těchto procedur. Nicméně, tyto masáže mají i silný preventivní nikoli jen estetický význam.
    Sama využívám služeb kosmetického salónu již několik let a pravidelně ( tzn. 1x za 6 týdnů) podstupuji proceduru, kterou je součásti i kosmetická masáž. Mohu potvrdit, že po masáži je pleť pevnější, pružnější a působí mladším a zářivějším dojmem. Myslím si, že pokud nemáme možnosti navštěvovat pravidelně salón, masáž můžeme provádět sami v koupelně. Stačí nám k tomu teplá voda, kterou můžeme obohatit éterickým olejem. K masáži nám postačí i náš oblíbený krém, není nutní pořizovat speciální prostředky a může použít buď masážní rukavičky nebo pokud máme tak ,různé válečky či cokoliv jiného. Vykonáváme základní pohyby, které jsem popisovala výše. Sami si regulujeme tlak na pokožku a intenzitu. Psychologický efekt není v tomto případě tak vysoký, ale důležité je, že jsme mechanicky očistili pokožku a zbavili ji nečistot z všedního dne.
    Sikorová Michaela, 2103

  • Jako téma seminární práce jsem si vybrala zmenšení prsou, protože tento zákrok v minulém roce podstoupily dvě mé kolegyně. K tomuto výkonu se rozhodly po dlouhé a zralé úvaze. Pamatuji si, že jsme v zaměstnání téma velkých prsou a potíže s nimi spojené často probírali. Vzpomínám si, jak popisovaly časté bolesti zad, hlavy a krční páteře. Také výběr oblečení a spodního prádla nebyl snadný. Některé oblečení bylo nutné přešívat a upravovat švadlenou, což bylo náročné finančně a často i psychicky.
    Gigantomastie, makromastie – patologicky velká prsa
    Nepřirozeně velké poprsí přináší svým nositelkám mnoho zdravotních potíží. Důvodem je jejich hmotnost, která vede k přetěžování páteře a zad. Ženy si stěžují na bolesti v oblasti krční páteře, zad, hlavy, ramen a horních končetin. Prsa bývají citlivá a bolestivá. Mnohdy váha prsní žlázy deformuje tvar poprsí a proto redukční mastoplastika přináší fyzickou úlevu i psychickou pohodu. O redukční mastoplastice hovoříme tehdy, pokud je ze žlázového těla odstraněno více než 500g tkáně.
    Příčinami zmnožení prsní tkáně mohou být hormonální dysbalance, navýšení hmotnosti nebo metabolické problémy spojené s poruchou funkce štítné žlázy. Makromastie může být jednostranná nebo oboustranná.
    Lékař – plastický chirurg při první konzultaci hovoří s ženou o jejich představách a důvodech pro zmenšení prsou. Zhodnotí elasticitu pokožky, tělesné proporce (výšku, váhu, tvar hrudníku, postavení prsou) i celkový zdravotní stav. Odesílá klientku na interní předoperační vyšetření, mamografické vyšetření. Všechna předoperační vyšetření a příprava předchází možným komplikacím v průběhu a po operaci. O tento výkon žádají ženy všech věkových kategorií. Dochází k mezioborové spolupráci mezi chirurgem, gynekologem, internistou, radiologem, psychologem a dalšími lékaři. Rozhodne-li plastický chirurg, že se skutečně jedná o gigantomastii, pak na doporučení neurologa, ortopeda či psychiatra je zákrok hrazen pojišťovnou.
    Zmenšení prsou je operace, při které je odstraněno přebytečné množství prsní tkáně. Součástí operace může být i modelace poprsí. Metoda modelace, která více respektuje tělesnou anatomii se nazývá,, single scar“. Operace zmenšení prsou se provádí v celkové anestezii s dobou trvání asi 2 – 3 hodiny. Nejvhodnější termín operace je v prvním týdnu po menstruaci (prs je méně prokrvený, tkáně jsou minimálně hormonálně ovlivněny a nezadržují vodu). U žen užívajících hormonální antikoncepci se doporučuje vysazení jeden až tři měsíce před výkonem. Jestliže žena užívá léky ovlivňující srážlivost krve je třeba úprava dávkování a sledování koagulačních parametrů. Řez, ze kterého se operace provádí, připomíná tvar obrácené kotvy. Přenesení komplexu dvorce a bradavky na správné místo odlišuje jednotlivé techniky výkonu.
    V prvních dnech po operaci jsou prsa oteklá s hematomy. Podlitiny se však rychle vstřebávají. Některé otoky mohou přetrvávat i několik týdnů. Hojení i vnímání bolesti je individuální. Hojení je možné podpořit například biostimulačním laserem. Bolest v prvních hodinách po výkonu mírní analgetika. Sterilní obvaz je po několika dnech nahrazen chirurgickou podprsenkou. K odstranění stehů se přistupuje patnáctý až dvacátý den po operaci. V prvních dnech je důležitý klidový režim. Se sportem je třeba vyčkat nejméně jeden měsíc. Šest měsíců po výkonu by neměli být jizvy vystaveny přímému slunci. Nejlepších výsledků je dosaženo při dodržení všech doporučení lékaře. Ovšem vliv času ani gravitaci nezastavíme.
    Po výkonu se mé kolegyně přestali hrbit a své poprsí nyní hrdě vypínají. Úleva od zdravotních potíží jim vrátila úsměv na tváře. Sportovní aktivity, při kterých byly díky velkému poprsí limitovány si mohou nyní naplno užít.

  • klára pecháčková:

    Elektroterapie

    Elektroterapie je skupina metod, ve kterych se pouziva fyzikalni energie,ktera je presne davkovana i cilena – coz neni mozne u bezneho podavani leku, ty vzdy pusobi komplexne na cely organismus. Elektroterapie se vyuziva kvuli moznosti zapusobit na centra rizeni (mozek) a moznosti znovu „nastartovat“ lecebne a autoregulacni mechanismy, jejichz funkce mohla byt porusena napr. urazem. Dalsi vyhodou elektroterapie je pri vhodnem vyberu lecby (spravna indikace, vyber typu proudu, aplikaci a davce) vylouceni nezadoucich ucinku – coz opet neni pri lecbe lecivy mozne. V soucasne dobe vyuzivame nizkofrekvencnich, stredofrekvencnich, vysokofrekvencnich proudy.

    ucinky elektroterapie: analgeticky, spasmolyticky, vasodilatacni, antiedematozni, myorelaxacni, myostimulacni

    indikace elektrolecby: bolesti zad a patere, kloubu, uponu a slach. Stavy po urazech (zlomeniny, distorze). Poruchy prokrveni koncetin a pri obrnach perifernich nervu.

    Jednou z metod elektroterapie je elektrogymnastika. Elektrogymnastika je „metoda vyuzivajici elektrickeho proudu k stimulaci oslabenych svalu.“ Lze vyuzit na nefunkcni nebo oslabene svaly. Predpokladem je vcasne nalezeni nefunkcniho svalu – vznika napr kvuli urazu, po kterem byla koncetina nehybna (sadra), po operaci, u obrn, inkontinence. Principem elektrogymnastiky je navozeni fyziologickeho stahovani svalu a tim jeho posileni – cimz se zaroven ulevi pretizenemu svalu, ktery konal praci na tento oslabeny. Elektrogymnastika ma tedy za ukol zlepsit funkci celeho svalstva.

    Klára Pecháčková

  • Martina Přerostová:

    Manuální lymfodrenáž
    Manuální lymfodrenáž je masážní metoda, která pomáhá povrchovému lymfatickému systému zvládat jeho funkce. Lymfatický systém je hlavní součástí imunitní soustavy lidského těla. Jedná se o soustavu lymfatických cév a uzlin odvádějících přebytečný tkáňový mok z intersticiálního prostoru do krve a to v množství asi dvou litrů za den. V průběhu cév jsou vloženy lymfatické uzliny, které lymfu filtrují, zbavují nečistot a buněčných zbytků a rovněž z ní specializované buňky vychytávají antigeny, proti nimž pak tělo může zacílit imunitní odpověď. Stejně jako všechny systémy našeho těla i tento může mít problémy se zvládáním své role, což se projeví otoky, zduřením a bolestivostí uzlin či celé drénované tkáně a také únavou či vyčerpáním.
    Manuální lymfodrenáž má za úkol pomoci nasávání tkáňového moku do lymfatických cév a následnému odvodu lymfy do uzlin a přes ductus thoracicus zpět do krve. Posiluje tedy vstřebávací a transportní funkci lymfatiky a to nastartováním lymfomotoriky, kontraktility lymfatických cév a vnitřních pulzních pochodů tohoto systému. Využívá se velmi lehkého tlaku okolo 30-40 torrů a nízkofrekvenčních kruhových či spirálových pohybů, které směrují lymfu ke sběrným uzlinám. Nepoužívají se žádné oleje, emulze či krémy, masér musí velmi dobře znát lymfatické cesty a nesmí vyvíjet velký tlak rozehřívající tkáně, jak je běžné u klasické masáže, jelikož by dosáhl přesně opačného účinku, a to zvýšeného prokrvení s následnou intenzivnější tvorbou tkáňového moku. Lymfatický systém by tak pouze více zatížil.
    Manuální lymfodrenáž by nikdy neměla chybět ani před přístrojovou lymfodrenáží, která bez tohoto úvodu může mít až škodlivý účinek. Může se zaměřovat pouze na určitou část těla nebo na tělo celé. Odborníci pro maximální efekt doporučují podstupovat vždy drenáž celého těla. Po proceduře je třeba navýšit pitný režim.
    Často je využívána pro oblast obličeje, hlavy a krku, kde pomáhá při otocích očního okolí, akné, migrénách. Zlepšuje pevnost pokožky, minimalizuje tvorbu jizev a vrásek. Pokud se v této lokalitě provádí lymfodrenáž pravidelně a kvalitně, může vést i k výrazné změně vzhledu tváře. Tento efekt můžeme posílit užitím pěstících přípravků vklepaných do kůže po proceduře, které pak očištěná kůže dokáže lépe vstřebat a využít.
    Dalším typickým místem pro lymfodrenáž je oblast hýždí a stehen jakožto velmi účinný prostředek pro prevenci i léčbu celulitidy, která vzniká jako důsledek nahromadění lymfy v této tkáni.
    Kromě kosmetické lymfodrenáže využíváme tuto metodu i léčebně pro minimalizaci lymfedému, bolesti nohou u osob s jejich velkým zatížením v důsledku především stojaté práce nebo pro detoxikaci organismu a posílení imunity.
    Absolutními kontraindikacemi k této proceduře jsou aktivní onkologická onemocnění, akutní bakteriální nebo virová onemocnění či akutní záněty žil či kůže, břišní obtíže nejasného původu, otoky dané porušenou funkcí jater, srdce nebo ledvin, nekompenzovaná hypertenze, glaukom a patologická gravidita. Relativní kontraindikace musí být vždy zváženy lékařem dle konkrétního pacienta a jeho obtíží. Jedná se o dekompenzované nemoci srdce, ischemickou chorobu srdeční nebo arytmie, astma bronchiale/cardiale, CHOPN, dysfunkci štítné žlázy a výraznou hypotonii. U přístrojové lymfodrenáže je těchto kontraindikací ještě více a to periferní nemoci tepen, ischemická choroba dolních končetin, diabetes mellitus a zvážena by měla být i u starších osob nad 65 let.

  • Jana Voborská:

    Elektrogymnastika
    Jana Voborská
    Jako elektrogymnastika-dříve také myostimulace- se označuje stimulace příčně pruhovaných svalů pomocí elektrického proudu a následné vyvolání mimovolné kontrakce za účelem posílení svalových skupin.
    V rámci estetické medicíny se vyžívá zejména k takzvanému parciálnímu formování postavy, to znamená posílení těch svalových skupin, které nejsou ženy a muži schopni vědomě posílit a mají problém se v těchto místech zbavit přebytečného tuku. Kromě indikace estetické lze elektrogymnastiku využít pro posílení oslabených, hypotrofických svalů, například po úrazech, operacích nebo déletrvající imobilizaci. Zabráníme tím případné kloubní nestabilitě a přetěžování kontralaterálního svalu, tedy bolestem. Naproti tomu je myostimulace kontraindikována u těch pacientů, kteří trpí lokálními svalovými spazmy. Nejdříve je nutné tyto spazmy odstranit a až poté začít s terapií. Absolutní kontraindikací je též přítomnost kardiostimulátoru.
    Přístroj, který se k této metodě využívá, se nazývá myostimulátor. Tento přístroj určitým způsobem obchází fyziologickou činnost svalu, kdy po normální svalové kontrakci přichází refrakterní perioda, tedy určitý čas, kdy se sval nekontrahuje, protože nerv není schopen mu předat svůj signál. Myostimulátor zde nahradí činnost svalu a vysílá signál ke svalu bez přerušení. Na něj sval ihned nereaguje, ale signály sumuje a následně provede kontrakci, ke které potřebuje více energie než při kontrakci běžné. Energii musí naše tělo dodat z tukové tkáně, dochází k redukci tukových zásob a zároveň ke zpevňování svalů.
    Pro tuto metoda využíváme zejména proudy středně frekvenční od 2500Hz do 12 000 Hz, které jsou pacienty dobře vnímány. Proudy aplikujeme v intenzitě nadprahově motorické, a to tak, aby došlo ke svalovému stahu. Pro svaly fázické, to znamená svaly silné, rychlé a krátkodobě pracující by měl puls trvat 3-5 sekund a pauza by měla být dvakrát delší. Pro svaly pomalé, tonické, je to 10-30 sekund a opět dvakrát delší pauza.
    V praxi, abychom docílili požadovaného efektu, by měl klient docházet minimálně dvakrát týdně alespoň dva měsíce. Terapie probíhá pod infračerveným světlem, kterým se snažíme ještě zvýšit metabolismus. První fáze terapie je fáze zahřívací, kdy „rozcvičujeme“ svaly. V druhé fázi již napodobujeme svalový stah a pacient při ní cítí, jak se mu svaly kontrahují. Poslední, třetí fáze, je velmi podobná fázi první, jedná se o uvolnění svalů, jakési protažení, pokud bychom chtěli poslední fázi přirovnat ke cvičení aktivnímu. Jedna návštěva trvá 45 minut.
    Osobně s touto metodou žádné zkušenosti nemám, ale zaujala mě především proto, že je podle mého názoru ideální právě v případě, kdy nemocní nemohou svaly posílit přirozeným způsobem, například z důvodu bolestí po zlomeninách, úrazech, ale i interních onemocnění. Zabráníme tak svalové atrofii, která přichází velmi rychle a následnému přetěžování ostatních svalů. Dále mě zaujalo využití myostimulace v rámci sportovní medicíny, kdy je využívána pro vytvoření stereotypů určitého pohybu například při tréninku vrhačských disciplín.
    Snažíme se tedy o co nejvíce fyziologickou svalovou kontrakci a napodobení přirozeného posilování. V rámci formování postavy je ideální kombinace léčby s redukční dietou a aktivním posilováním svalů. V současné době nabízí pasivní elektrogymnastiku mnoho jak pražských, tak mimopražských pracovišť v různých cenových relacích.

  • Tereza Kotyzová:

    Mamaplastika
    V současné době je patrný velký rozvoj estetické chirurgie. Jako nejčastější žádané zákroky se uvádí otoplastika – korekce odstálých boltců, rinoplastika – operace nosu, rozšíření úzkého rtu, facelift – plastika obličeje, blefaroplastika – operace očních víček, operace čela, abdominoplastika a mamaplastika. K podstoupení zákroku může vést touha po osobní spokojenosti či zdravotní problémy.

    Mamaplastika znamená modelace prsů. Na ženském poprsí je možné provádět tyto operace:
    • augmentační mamaplastika
    • mastopexe
    • redukční mamaplastika.

    Augmentační mamaplastika
    V případě augmentační mamaplastiky se jedná o požadavek na zvětšení prsů. Využívají se nejrůznější silikonové implantáty dělené podle tvaru, velikosti, náplně, profilu atd. Implantáty jsou nejčastěji umístěny pod sval nebo pod prsní žlázu. Velikost je uváděna v mililitrech. V České republice je nejvíce využívána náplň 200 – 300ml. Samotná operace vyžaduje většinou hospitalizaci 1-2 dny. Při operaci je možné řez umístit pod prsní rýhu, okolo dvorce, do podpaží nebo do oblasti pupku – tato možnost se v České republice nevyužívá. Některá zahraniční pracoviště využívají také endoskopickou techniku. Rekonvalescence trvá až měsíc. Cena samotných implantátů je 18 – 50 000 Kč. Jako každý zákrok má i mamaplastika nežádoucí komplikace. Mezi nejčastěji uváděné patří kontraktura pouzdra, která se vyskytuje téměř u čtvrtiny případů. Další možné komplikace jsou infekce, hematom, „vycestování“ implantátu, ruptura aj. Vedou se také diskuze o karcinogenním působení silikonového gelu, kterým jsou některé implantáty plněny.

    Mastopexe
    Mastopexe se využívá ke korekci pokleslých prsů. Pokles prsů je ve většině případů způsoben přirozeným uvolněním tkání v průběhu stárnutí, těhotenství a kojením. U této operace se především redukuje nadbytečná kůže a dvorec se posouvá směrem nahoru o několik cm. Délka hospitalizace a rekonvalescence je shodná s výše popsanou augmentační mamaplastikou. Řez je veden pod prsní rýhou či okolo dvorce. Nevýhodou tohoto zákroku jsou rozsáhlé jizvy. Jako komplikace jsou uváděny krvácení, nekrózy tkání, změna citlivosti a asymetrie prsů. Cena se pohybuje obvykle okolo 30 – 40 000 Kč.

    Redukční mamaplastika
    Tento zákrok je velmi podobný mastopexi. Účelem operace je zmenšení objemu prsů a úprava symetrie prsů. Ženy často před operací zmiňují bolesti hlavy, zad, obtížné dýchání a jiné zdravotní problémy. Po redukční mamaplastice ve většině případů obtíže odezní. Při samotném výkonu docházení k přemístění prsního dvorce o několik centimetrů výše. Při posunu dochází také k jeho zmenšení. Současně se odstraňuje část objemu prsu a kůže. Cena operace se pohybuje okolo
    40 000 Kč. Pooperační komplikace jsou stejné jako u mastopexe.

  • Kristína Ištoková:

    Fototerapia

    Fototerapia patrí k takzvaným fyzikálnym terapiám. Princípom je využitie svetla jednak viditeľného v rozsahu vlnových dĺžok od 380 nm (alebo 300/350/400 nm) do 780 ako aj neviditeľnej časti svetelného spektra, sem radíme UV a IR svetlo.

    Fototerapia môže byť využívaná k prevencii ale aj terapii rôznych nielen kožných ochorení. Svoje využitie našla aj pri udržiavaní a podpore zdravia , liečbe psychosomatických ochorení a patologických stavov a pri obnovovaní stratených funkcií a schopností.
    V dnešnej dobe sa k fototerapeutickým procedúram využívajú predovšetkým umelé zdroje svetla a postupný rozvoj tejto metódy bol umožnený najmä dôkladnejším štúdiom pozitívnych a negatívnych účinkov svetla na živé buňky.

    Historické poznámky

    Pozitívny vplyv svetla bol zaznamenávaný už začiatkom 19 storočia. Významným objavom bol napríklad baktericídny účinok svetla a antirachitický účinok využívaný pri liečbe rachitídy a osteomalácie z nedostatku vitamínu D.

    Rozvoju fototerapie pomohlo aj budovanie kúpeľov v blízkostí mora, vysoko v horách a odporúčanie dlhodobo chorým liečbu práve v týchto oblastiach. Už v minulosti sa populárnou stala aj helioterapia, ktorá využívala pobyt na čerstvom vzduchu a slnku ako liečebnú metódu, najmä preventívnu ale bola aj jednu z vhodných terapií dlhodobo chorých pacientov.
    Hlavný rozvoj však tento smer liečby zaznamenal až na prelome 20. A 21. storočia čo súviselo s objavom a rozšírením laseru.

    Za otca modernej fototerapie je považovaný dánsky lekár NR Finsen, ktorý za svoju prácu v tejto oblasti získal v roku 1903 Nobelovu cenu za medicínu.

    Súčasnosť

    V dnešnej dobe sa fototerapia stáva opäť populárnou. Využíva rôzne vlnové dĺžky na liečbu rôznych zdravotných problémov, nielen estetických a kožných.
    Napriek tomu, že pozitívny vplyv na niektoré z nich je známy už niekoľko desťročí stále sú tieto metódy zdokonaľované a stávajú sa prístupnejšími. Novinkou sú najmä zdroje polarizovaného svetla a lasery a ich analgeticky a protizánětlivý účinok na živé buňky.
    Fototerapia a jej systém liečby je všeobecne uznávanou metódou a má dnes už svoje stále a nezastupiteľné miesto v modernej medicíne u nás i v zahraničí.

    Vo fototerapii sa môže využívať viac druhov svetla:

    a) nepolarizované svetlo – svetlo sa šíri priamočiaro na všetky strany v elektromagnetických vlnách a zároveň každý lúč kmitá všetkými smermi okolo svojej osi
    b) polarizované svetlo – lúč kmitá len v jednej rovine a môže byť polarizovaný odrazom na zrkadliacej ploche alebo polarizátormi, látkami, ktoré prepúšťajú z dopadajúcich lúčov iba časť

    Fototerapeutické procedúry môžeme rozdeliť aj na
     lokálne procedúry
     celkové procedúry
     políčkovú metódu

    Konkrétna metóda sa určuje podľa typu zdravotného problému, ktorý chceme riešiť ale aj veľkosti ložiska.

    Medzi základné typy fototerapie radíme:

    Laserové fototerapie
    Môžeme ďalej deliť
     neinvazívne
     invazívne – chirurgické

    Neinvazívne ako už samotný názov napovedá slúžia najmä k terapii a biostimulácii tkání. Invazivne lasery majú vyšší výkon, dokážu pôsobiť deštruktívne na určité tkáně. Ich pozitívom je jav, ktorý označujeme ako fototermický efekt. Napríklad ak máme určitú pigmentovanú oblasť, ktorá absorbuje svetlo toto sbvetlo sa môže premeniť na teplo a t dokáže zničiť okolité buňky. Tento princíp nás privádza k myšlienke využiť práve toto pozitívum k odstráneniu hyperpigmentácií, naevu alebo aj epilácií neželaného ochlpenia.

    Pre správnu funkciu je dôležité použiť správnu vlnovú dĺžku svetla aj vhodnú dobu aplikácie. Práve vlnová dĺžka určuje aké percento žiarenia absorbuje tkáň. Voda, krv absorbujú žiarenie v dĺžke mezi 620 až 904 nm. V koži naopak v intervaloch 500 až 780 nm kvôli prítomnosti melanínu.

    S laserovou fototerapiou sa môžme stretnúť predovšetkým v dermatológii, estetickej dermatológii ale aj gynekologii, dokonca stomatologii a neurológií.

    Fototerapie viditelným polarizovaným světlem

    V tomto prípade je využívané svetlo polychromatické, nie monochromatické.
    Toto svetlo má väčší rozptyl paprskov ale nižší výkon. Práve nižší výkon je spojený s dlhšou dobou aplikácie a menšou schopnosťou prieniku do tkání. Vedľajšie účinky a možné komplikácie sú však minimálne.

    Táto metóda sa ukazuje ako ideálna na domáce liečenie kožných ochorení ako sú lupienka, preležaniny, bércové vredy, ekzémy, zánětlivé ochorenia ale aj menšie popáleniny a jazvy.

    Invazivní fototerapie

    V posledných rokoch nastal veľký rozmach využitia intenzívneho pulzného svetla k skrášľujúcim procedúram.

    Toto svetlo premieňa svetelné žiarenia na teplo čo vedie k termolýze v nami vybranej tkání. Umožňuje riešiť viacero estetických problémov. Obvykle ide o pigmentové zmeny, epiláciu ochlpenia, cievne lézie napríklad metličkové žilky ale aj fotoomladzovanie obľúbené najmä u starších dám, ktoré nechcú podstúpiť estetický chirurgický zákrok.

    V posledných desaťročiach môžeme zaznamenať aj využitie svetelnej terapie pri novorodeneckej žltačke. Novorodenecká žltačka je ochorenie, ktoré sa prejavuje žltým sfarbením kože. Objavuje sa 2. – 3. deň po narodení, prípadne prvé týždne po narodení dieťaťa. Ustupuje pri správnej liečbe asi po týždni. Je spôsobená zvýšeným rozpadom erytrocytov po začatí dýchania pľúcami a zlepšení oxidácie po narodení. Býva označovaná aj ako fyziologická žltačka novorodenca. K jej liečbe je využívaná farmakoterapia, zaistenie vhodnej miery dojčenia, fototerapia a pri horších stavoch aj transfúzia.

    Fototerapia je odporúčaná až pri hodnotách bilirubínu nad 350 mmol/l. Pri samotnej procedúre je bábätko umiestnené pod modré svetlo vlnovej dĺžky okolo 460 nm. Musí mať chránené oči buď špeciálnymi okuliarmi alebo obväzom. Bilirubín reaguje s fotónom za vzniku vo vode rozpustných izomérov. Možnými negatívnymi následkami fototerapie môže byť vysoká telesná teplota, dehydratácia, zmena charakteru stolice, vyrážka. Pri fototerapii je potrebné dieťaťu podávať pyridoxín – vitamín zo skupiny B. Patrí k neinvazívnym metódam liečby s nízkym rizikom komplikácií.

    Osobná skúsenosť s fototerapiou

    Osobnú skúsenosť s fototerapiou mám. Ako dieťa som mala novorodeneckú žltačku a práve fototerapia bola jednou zo zložiek liečby, ktorá mi pomohla. Pred pár rokmi som rozmýšľala nad využitím fototerapie k liečbe akné ale s vhodnými kozmetickými prípravkami odporučenými dermatológom a profesionálnym hĺbkovým čistením pleti v kozmetickom salóne sa mi podarilo sa akné zbaviť aj bez tejto metódy. V prípade, že by sa opätovne objavili moje problémy s pleťou využila by som túto metód práve kvôli pozitívnym ohlasom mojich známych.
    Poznám viacero ľudí, ktorý podstúpili liečbu akné touto metódou s veľmi pozitívnymi výsledkami. Táto liečba bola síce dlhodobejšia ale poskytla im želaný efekt bez nežiaducich komplikácií.

  • Jana Habalová:

    Co je to celulitida a jak ji léčit?

    Celulitida je komplexní problém, který trápí řadu žen všech věkových kategorií, výjimkou nejsou ani muži. Představuje jednak estetický problém a jednak na ni můžeme nahlížet také jako na onemocnění. Protože ani mé osobě se začínající celulitida nevyhnula, rozhodla jsem se tomuto problému věnovat podrobněji. Zjistila jsem si všechny současné poznatky o tom, jak a proč vlastně tento problém vzniká a jak se s ním můžeme vypořádat. Celulitida vzniká v důsledku hromadění tukové tkáně a stárnutí podkožního vaziva. Zvětšené tukové buňky jsou vytlačovány proti povrchu kůže, čímž vzniká struktura tzv. pomerančové kůry. Celulitida je komplexní problém způsobený hned několika příčinami, zejména nepravidelným zvětšením tukových buněk, zhoršeným prokrvením, špatnou přirozenou drenáží lymfatické tekutiny, nadměrným zadržováním vody v tkáních, nevhodnou životosprávou, nedostatečným okysličením tkání, stresem a genetickou predispozicí, nebo nesprávnou činností hormonů. Celulitidu 4. stupně již vnímáme jako onemocnění a je nutné léčit příčinu jejího vzniku v ordinaci lékaře. Jak lze vůbec celulitidu léčit? V různých diskuzích a na různých webech často čteme tzv. staré babské rady, jak se zbavit celulitidy. Odborníci uznávají, že některé fungují, některé ne. Jejich přínos bych vnímala spíše jako prevenci než metodu léčby. Příklad: směs soli a bahna nanést na pokožku a zabalit do potravinářské fólie. Bahno plné mikrobů a nečistot na kůži nepatří, sůl vysušuje. Ověřené metody používané a doporučované při prevenci a terapii celulitidy na klinikách zabývajících se estetickou medicínou jsou:

    LPG ošetření – ošetření probíhá nasazením speciálního prádla a masáží speciální hlavicí přes jmenované prádlo (jedná se o jakési „body“ s delší nohavičkou). Hlavice nasaje kožní řasu mezi válečky a různé aplikátory. Jedná se vlastně o speciální podtlakovou masáž, která má vliv na prokrvení tkáně a rekonstrukci podkožního vaziva. Metoda zrychluje metabolismus v podkoží a podkožní tukové tkáni, čímž dochází ke sjednocení nerovnoměrně zvětšených tukových buněk. Ošetření vyžaduje pravidelné opakování a řeší zejména rozvolněné podkožní vazivo, nedostatečné prokrvení a zadržování tekutin v tkáních.

    Kavitační liposukce – jedná se o kontaktní ošetření nízkofrekvenčním ultrazvukem (28 – 40 kHz). Při působení nízkofrekvenčního ultrazvuku vznikají v tukových buňkách mikrobubliny. Vlivem tohoto efektu je částečně vyprázdněn obsah tukových buněk do mezibuněčných prostor. V ošetřované lokalitě probíhá mikromasáž, podkožní tkáň se zahřívá. Vlivem mikromasáže, tepelného efektu a působení na tukovou buňku dochází k rekonstrukci podkožního vaziva, sjednocení nepravidelného zvětšení tukových buněk, okysličení tkáně a detoxikaci, prokrvení ošetřované partie. Metoda není primárně určena pro léčbu a odstranění celulitidy, má však pozitivní vliv na zlepšení jejich projevů. Efekt lze sledovat ihned po terapii. Po několika návštěvách se efekt prohlubuje, výsledky jsou trvalejší.

    Radiofrekvenční lipolýza – ošetření probíhá obdobně, jako kavitační liposukce. Do podkoží však vstupuje vysokofrekvenční ultrazvuk. Při působení vysokofrekvenčního ultrazvuku je rozhodující tepelný efekt, který vzniká v podkoží. Vlivem uvolněné energie se obsah tukových buněk dostává do mezibuněčných prostor, tukové buňky se zmenšují. Velmi pozitivní vliv má ošetření na kůži, kde dochází k obnově syntézy kolagenu, čímž se kůže a podkoží stává pevnějším a pružnějším. Při aplikaci dochází ke sjednocení nepravidelně zvětšených tukových buněk, okysličení, zrychlení metabolismu, detoxikaci a prokrvení tkáně. Metoda není původně určena k léčbě a odstranění celulitidy. Efekt lze sledovat ihned po ošetření. Po několika terapiích se efekt prohlubuje, výsledek je trvalejší a patrnější. Ošetřením lze projevy celulitidy minimalizovat. K vyléčení vyšších stupňů celulitidy metoda sama nestačí.

    Injekční lipolýza – tenkou jehlou je do podkožní tukové tkáně aplikována látka (obvykle zpracovaný výtažek ze sojových bobů), která startuje štěpení tuku – lipolýzu. Uvolněný tuk by měl být dále tělem zpracován a přirozenými procesy z těla odstraněn. Metoda není určena k léčbě a odstranění celulitidy. Zrychlením metabolismu a štěpením tuku však může ke zmírnění projevů pomoci. Jediná aplikace je nedostačující, je nutno opakovat proces až 6x. Řada klientů po několika návštěvách a mírném dosaženém efektu již metodu nevyhledá.

    Klasická liposukce – slouží ke zmenšení objemu problematických partií a tukových polštářů. Vliv na zmírnění celulitidy nemá. Trauma podkoží po provedení zákroku invazivní technikou může celulitidu zhoršit. Existují různé varianty liposukce – mikrojehličková, laserová, vibrační atd. U invazivní laserové liposukce se uvádí zmírnění projevů celulitidy. Tento fakt není ověřen.

    Skořicové zábaly – aktivní látky vstupují do podkoží, kde zrychlují metabolismus a zlepšují prokrvení. Významný je prohřívací efekt. U skořicového zábalu je nevýhodou nutnost pravidelné aplikace. S úspěchem je možno skořicové zábaly aplikovat v rámci domácí péče a při prevenci vzniku celulitidy. Jedná se o dílčí a účinnou metodu léčby a odstranění celulitidy.

    Magic Wrap – detoxikační, léčebný a zeštíhlující celotělový zábal. Klient je zabalen do bandáží namočených v suspenzi, která je složena z vody a oceánického jílu. Látky obsažené v oceánickém jílu zrychlují metabolismus, spalují tuk, dodávají chybějící stopové prvky, prohřívají tkáň. Po aplikaci se zrychluje metabolismus v podkoží, významný je detoxikační efekt. Magic Wrap zlepšuje drenáž lymfatické tekutiny a napomáhá při sjednocení nepravidelně zvětšených tukových buněk. Vzhledem k mnoha pozitivním účinkům lze zábal Magic Wrap vnímat jako komplexní metodu léčby a odstranění celulitidy.

    Ostatní anticelulitidní zábaly – zábaly kombinující vždy několik léčivých látek, které mají pozitivní vliv na podkoží, zrychlují metabolismus a zlepšují prokrvení. Obvykle jsou kombinovány s masáží a peelingem pro lepší vstup aktivních látek do podkoží. Zábaly se doporučuje aplikovat v pravidelných intervalech.

    Laserová lipolýza – je primárně určena k rychlému zeštíhlení problematických lokalit. Vlivem laserových paprsků dochází k řadě procesů v tukové buňce. Tuková buňka po ošetření ztrácí část svého obsahu a zmenšuje se. Ošetřením lze krátkodobě zeštíhlet problematické partie. Vliv na celulitidu lze sledovat ve sjednocení nepravidelně zvětšených tukových buněk a zrychlení metabolismu v podkoží. Pro dosažení výrazného efektu je možno metodu aplikovat i několikrát týdně. Vliv na celulitidu je druhotný.

    Ruční lymfatická masáž – je metoda sloužící k podpoře lymfatického systému. Jemnou masáží celého těla je lymfatická tekutina posunována k lymfatickým uzlinám, kde je dále zpracována. Jako dílčí metoda léčby celulitidy slouží k urychlení lymfatické drenáže a podpoře přirozených detoxikačních procesů těla. Vyžaduje pravidelné opakování, je časově a finančně poměrně náročná. Může být prováděna výhradně odborníky, nejlépe pod přímým dohledem lékaře.

    Strojová lymfatická masáž – je metoda sloužící k podpoře lymfatického systému. Vlivem střídání přetlaku a uvolnění tlaku v jednotlivých komorách speciálních návleků je lymfatická tekutina posunována z kapilár k lymfatickým uzlinám. Jelikož jsou významně zatíženy spádové uzliny ošetřovaných oblastí, je nutné, aby bylo provedeno jejich odborné vyprázdnění. Bez tohoto úkonu se stává ošetření riskantním. Metoda vyžaduje pravidelné opakování. Cílem je zrychlení lymfatické drenáže a podpora přirozených detoxikačních procesů těla. Jak přístrojová, tak i ruční lymfatická masáž, byly primárně používány pro pacienty s problematickou drenáží lymfatické tekutiny (lymfedém, pacienti upoutání na lůžko, po radioterapii, ablaci atd.).

    Vacushape – jedná se o rotoped, či jiný trenažér uzavřený v kapsli, kde je při aerobní aktivitě (tréninku) odsáván vzduch a vytvářen podtlak. Vlivem podtlaku má docházet k rychlejšímu spalování tuků, lepšímu prokrvení a zrychlení metabolismu. Podtlak rovněž slibuje zkrácení efektivní doby tréninku. Cvičení na přístroji je doporučováno pravidelně několikrát týdně. Vlivem fyzické aktivity, zrychleného metabolismu a lepšího prokrvení dochází k pozitivnímu ovlivnění celulitidy. Jedná se o dílčí metodu, která celulitidu sice zcela neodstraní, ale má pozitivní vliv v prevenci proti vzniku a návratu celulitidy.

    Vakuová terapie – podtlak vytvářený speciálními ocelovými hlavicemi nebo velkými baňkami – baňky či hlavice jsou používány na problematické partie těla a slouží k prokrvení svalů, zrychlení krevního oběhu, zbavují tělo toxinů a regenerují pokožku. Terapie má pozitivní vliv na zrychlení metabolismu tukové tkáně, čímž výrazně urychluje proces spalování tuků z problematických partií. Aplikaci lze provést téměř na všechny problematické partie těla, nejčastěji břicho a stehna. Terapie je srovnatelná s LPG ošetřením bez nutnosti pořizovat speciální prádlo. Opakování je doporučeno v zahajovací dávce 3 až 6 ošetření, následně lze ošetření opakovat 1x měsíčně pro udržení efektu.

    Ruční anticelulitidní masáže – kombinují obvykle techniky ruční lymfatické masáže s aplikací speciálních léčivých látek. Metoda je aplikována na celulitidou postižené oblasti, její účinky jsou obdobné, jako u lymfatické masáže. S aplikací zábalu se jedná o jednu z komplexních metod léčby a odstranění celulitidy. Dlouhodobě se doporučují dvě sezení měsíčně. Vzhled celulitidy je krátkodobě zlepšen. Pro udržení je proceduru nutno opakovat.

    Kryolipolýza – je metoda podchlazení tukové řasy problematické partie. Vlivem nízkých teplot dochází ke krystalizaci lipidů v tukové buňce, která následně pozvolna odumírá. Odumření tukové buňky je spuštěna apoptóza – přirozeným proces odstranění nežádoucích či opotřebovaných buněk. Výrobci deklarují pozitivní vliv na celulitidu. V ošetřované tkáni se zrychluje metabolismus, zlepšuje prokrvení a okysličení. Kryolipolýza není určena k řešení celulitidy, kterou však může zlepšit. Každou problematickou partii je možno ošetřit max. 3x. S každou další aplikací se snižuje odolnost tkáně a může dojít k poškození. Kryolipolýza patří do rukou profesionálů a měla by být prováděna výhradně pod dohledem lékaře.
    Doplňky výživy, čaje, krémy, masážní pomůcky – slouží ke zrychlení metabolismu, detoxikaci těla, spalování tuku atd. Jejich použití je vhodné konzultovat s odborníkem. Některé prostředky tohoto charakteru jsou vhodné pro domácí péči či jako preventivní prostředek. Některé nejsou účinné.

    Po shrnutí všech používaných metod se nabízí několik otázek: „ Jak celulitida mizí?“ Celulitida mizí odvodem zadržované vody z problematických lokalit. Celulitida mizí také sjednocením velikosti podkožních shluků tukových buněk. Celulitida mizí obnovením zdravého krevního oběhu a okysličení v problematických partiích. Celulitida mizí se zlepšením kondice organismu a správnou funkcí všech orgánů, tedy zlepšením životosprávy a životního stylu. „ Jak se zbavit celulitidy rychle a natrvalo?“ Odpověď není jednoduchá. Záleží na stupni celulitidy a rozsahu postižení. Obecně lze říci, že celulitidu a její projevy lze zmírnit během jednoho sezení. Úplné odstranění tak, aby nebyla celulitida patrná, trvá několik týdnů až měsíců. O délce léčby nás bude informovat odborný terapeut po zhodnocení stavu. Zvolíte-li komplexní léčbu, bude odstranění celulitidy trvat kratší dobu, než aplikací dílčích metod, které vyžadují časté opakování. „ Kde léčbu podstoupit?“ Klinika nebo specializované estetické centrum má kvalitní certifikované zdravotnické vybavení, pracuje pod vedením lékaře, má s léčbou celulitidy dostatek zkušeností, pracovník má základní znalosti z oblasti fyziologie a medicíny, umožní vám bezplatnou a nezávaznou konzultaci, sdělí vám očekávaný efekt, nebude vás nutit do nákupu, přistupuje k léčbě komplexně, je schopen doložit certifikáty a atesty atd.

    Závěrem lze tedy říci, že celulitida představuje komplexní problém, který lze ovšem úspěšně vyřešit za pomoci odborníků z center estetické medicíny.

  • Veronika Čiháková, 5006:

    Elektrogymnastika Veronika Čiháková, 5006
    Termínem „elektrogymnastika“ nazýváme proceduru, při níž dochází k vyvolání mimovolní kontrakce příčně pruhovaného svalu pomocí elektrického dráždění. Cílem je buď posílení svalu, nebo zařazení jeho kontrakce do správného stereotypu určitého pohybu, čehož využíváme především ve sportu (například při hodu oštěpem či vrhu koulí).
    Před zahájením elektrogymnastiky je nezbytná přesná funkční diagnostika příčiny oslabení. Jde o metodu, která se často užívá jako metoda preventivní při nečinnosti svalů například při zlomeninách či stavech po operacích. Principem je co nejvíce fyziologické navození stahování a uvolňování svalového vlákna za účelem jeho posílení a nápravy jeho funkce.
    Pro aplikaci jsou využívány nízkofrekvenční proudy jako například faradický proud či Träbertův proud, ale u nich je nevýhodou jejich nepříjemné vnímání pacientem. Výhodnější je využít SF proudy nebo speciální typy TENS – TENS surge.
    Intenzita se vždy používá nadprahově motorická. Doba kontrakce u fyzických svalů je zhruba 4 s, pauza mezi kontrakcemi je 2× delší než vlastní kontrakce, u tonických svalů je doba kontrakce zhruba 20 s, pauza je optimálně opět 2× delší než vlastní kontrakce.
    Ideální způsob dráždění je pomocí monopolární kuličkové elektrody v místě motorického bodu svalu, což je anatomicky definované místo, ze kterého lze vyvolat kontrakci nejmenší intenzitou dráždícího proudu.
    Při plošném dráždění pomocí velkých elektrod totiž nedochází k ideálnímu zapojování daných svalů, především z důvodu nerovnoměrného zastoupení fázických a tonických vláken v jednotlivých svalech.
    Sama mám s touto metodou osobní zkušenost. V létě roku 2003 mi byla diagnostikována periferní paréza nervus facialis v důsledku lymské borreliózy. V důsledku této diagnózy jsem mimo lagoftalmu a problémům s jídlem trpěla také parézou mimických svalů levé poloviny obličeje a čekala mě dlouhodobá a náročná rehabilitace. Jednou z metod, které jsem v rámci rehabilitace podstoupila, byla také elektrogymnastika.
    A jak vlastně v praxi taková elektrogymnastika vypadá?
    Při první návštěvě vás terapeut nejdříve se vším detailně seznámí. Poté vás připojí na přístroj a společně určujete svalovou zátěž. Ta je pro každého jedince individuální. Někdo snese větší zátěž, u jiného se k ní teprve časem dojde, až se svalové skupiny dostatečně posílí. Standardní procedura trvá 15 až 30 minut. Frekvence návštěv je zcela individuální, doporučuje se alespoň 1-2x týdně. Já na začátku docházela k terapeutce dvakrát týdně, po zhruba 6 týdnech jsme frekvenci návštěv snížili na 1x týdně po dobu dalších 4 týdnů.
    Podstatou metody je přímá stimulace svalových vláken, která se během procedury střídavě smršťují a relaxují a to v takovém rytmu, který vede k optimálnímu posílení svalů. Výhodou je, že nedochází ke svalové únavě, jaká je běžná po klasickém cvičení či posilování.
    S kombinací horkých zábalů, masáží obličeje, ruční stimulace a elektrogymnastiky jsem dosáhla plného zotavení po době zhruba 15 týdnů.

    Mimo těchto ryze zdravotnických indikací jsem se při vyhledávání dalších informací ohledně této metody setkala také s jejím využitím z důvodů estetických. Některá „beauty centra pro formování“ dokonce nabízejí elektrogymnastiku jako metodu, nahrazující běžné cvičení! Podle jejich reklamy 30 minut elektrogymnastiky odpovídá dvěma hodinám aktivního cvičení, kdy jejich klient (zde bych toto slovo užila více než „pacient“) cvičí a posiluje, zatímco si může číst nebo se dívat na televizi a dokonce inzerují, že se „nedostaví nepříjemný pocit bolesti a únavy jako po cvičení, ale přijdou příjemné pocity z posílení svalů“.
    Další možností je užití elektrogymnastiky v oblasti obličeje, kde zpevňuje uvolněné svaly a nepřímým způsobem zlepšuje mikrocirkulaci a lymfatický oběh. Díky těmto účinkům se nadzdvihnou ochablé části tváře. Buňky pokožky se lépe okysličí a dostává se k nim víc živin, což se projeví na zlepšení stavu pokožky.
    Přiznám se, že s tímto využitím elektrogymnastiky jsem se nikdy dříve nesetkala a ani o něm neslyšela a hlavně ve mně procedury center pro formování postavy nevzbuzují přílišnou důvěru v jimi slibované účinky.

  • Ema Pleschingerová:

    Pro svou seminární práci jsem si vybrala téma přírodní kosmetika a to proto, že je je mi tato problematika velmi blízká. Po tom, co jsem se rozhodla změnit svůj životní styl, začít se zdravě stravovat a víc cvičit, jsem si řekla, že bych se měla zaměřit i na kosmetiku. Nikdy jsem jí nepoužívala moc, ale po tom, co jsem si přečetla pár článků a dozvěděla se, co všechno na svou pokožku natírám v domění, že jí pomáhám, jsem počet přípravků ještě zmenšila. Z těch pár kosmetických příprvků, co používám denně (deodorant, sprchový gel, pleťový krém,..), postupně všechny vyměnuju za jejich přírodní ekvivalenty. A musím říct, že v téhle době je opravdu na výběr, za což jsem moc ráda. Mám velmi citlivou pokožku a trpím alergiemi, proto ne všechny výrobky jsou pro mne vhodné. Tuhle práci bych chtěla pojmout jako porovnání dvou výrobků, které u nás v rodině mají pevné místo. Jde o krém na ruce, jeden běžný a jeden čistě přírodní. Z těch konvenčních jsem vybrala Neutrogena anti-ageing hand cream, z přírodních prduktů mám vyzkoušený krém Krásné ruce z Havlíkovy apoteky.
    Začnu běžným krémem, s kterým je velmi spokojená moje mamka, používá ho několikrá denně. Chci se tu zaměřit pouze na složení. Tento krém má opravdu obrovkou spoustu složek, proto popíšu jen na ty nejdůleitější. Na prvním místě je samozřejmě voda, většina krémů a přípravků z drogerie používá jako nosič vodu, což je jeden z prvních problémů. Voda je základem života, tudíž také podporuje množení různých mikroorganismů a tomu musí být zabráněno přidáním dalších chemických látek, jinak by se nám přípravek brzy zkazil. Složkou na druhém místě je glycerin, který působí jako zvhčovadlo, ovšem pouze ve správném poměru. Pokud je ho v přípravku více jak 30% pokožku naopak vysušuje. Z výčtu složení ovšem není patrno kolik ho v krému je, tudíž učinek je nejistý. Pokud je ve vhodném množství používá se i v certifikované přírodní kosmetice. Na třetím místě je dicaprylyl carbonate, který působí jako emulgátor a zvyšuje pronikání ostatních složek do pokožky, což může být problém, když přípravek obsahuje i nebezpečné látky. Na dalším místě je homosalate, který zde funguje jako UV filtr, který je ovšem už pro naše zdraví mírně riskantní, protože působí také na endokrinní systém. Další v pořádí je dimethicone, což je syntetický silikon, který není rozpustný ve vodě, tudíž nejde z pokožky snadno smýt, jeho úkolem je pokožku zjemnit a vyhladit. Nemůžu zde vyjmenovávat všechny složky, to by práce měla několik stran, tak jsem vybrala už jen jednu složku, která je v konvenční kosmetice velmi častá a je zároveň velmi nepříznivá. Je jí disodium EDTA, což je dvojsodná sůl, která oslabuje buněčné membránu.
    Abych si trochu zlepšila náladu, podívám se teď na krém Krásné ruce, který má složek opravdu jen pár. Jsou to slunečnicový olej, makový olej, rostlinný glycerin, extrakty z mateří kašičky, rakytníku a meduňky. Narozdíl od běžných přípravků je bezvodý, tudíž nepotřebuje chemické konzervanty. Oleje jsou základem pro promaštění pleti. Mateří kašička je považována za elixír mládí, dobře regeneruje pokožku. Rakytník je taktéž léčivý, stejně jako meduňka. Všechny složky tohoto krému jsou přírodní a v zásadě bychom krém mohli i sníst. Myslím, že tohle je jasný důkaz o tom, že přírodní kosmetika by pro nás měla být přirozenou součástí denní potřeby a směle nahradí chemické přípravky z drogérií.

  • Iva Schmidtmayerová:

    Metody depilace a epilace

    Úvod

    Má seminární práce se zabývá výčtem metod depilace a epilace, tedy odstaňováním chloupků.
    Hlavní část

    Depilace je metoda, při které jsou odstraněny pouze části chloupků nad kůží. Její nevýhodou tedy je, že chloupky rychle dorůstají a depilace musí být častěji opakována. Metody depilace můžeme v zásadě rozdělit do dvou kategorií, a to na fyzickou a kosmetickou.

    Fyzická depilace může být dále dělena na několik kategorií. První z nich je vytrhávání. Tato metoda odstraňuje ochlupení u kořene, nikoliv však kořen. I tak je ale nejefektivnější, trvá zhruba šest týdnů než chloupky dorostou. Použít se mohou pinzety, horké či studené vosky a nebo depilační elektrické strojky.

    Další metodou fyzické depilace je vyholování. Nevýhodou této metody je nutnost jejího častého opakování a také „drsný efekt“, kterého je docíleno tím, že chloupky jsou při holení seříznuty šikmě. Používat se mohou buď žiletky nebo holící strojky.

    Poslední dvě metody fyzické depilece se dnes již prakticky nepoužívají. Jedná se o drhnutí a pálení. Drhnutí se provádělo pomocí drsného papíru nebo pemzy. I tato metoda je nevýhodná rychlým dorůstáním chloupků, je nutno ji opakovat za tři až pět dní. Pálení se provádělo pomocí lamp a svíček.

    Kosmetická depilace je charakteristická používáním různých chemických přípravků, které pusobí na vlasový keratin v chloupku a způsobují jeho lámání. Jedná se zpravidla o různé gely, pěny, krémy atd, nejznámějším zástupcem je pravděpodobně značka Veet. Výhodou této metody je, že vydrží až 14 dní.

    Epilace je proces, při kterém dochází k odstranění chloupku i s kořínkem.

    Používanou metodou je například fotoepilace. Fotoepilace využívá k odstranění chloupku tzv. IPL, neboli intenzivní pulzní světlo. Intenzivní pulzní světlo je pohlcováno melaninem, vlasový folikul se rozehřeje zhruba na 70°C a dochází pomocí selektivní fototermolýzy ke zničení folikulu chloupku. Pokud je výkon proveden opakovaně, zhruba 6-8krát, dochází k výrazné redukci růstu ochlupení. Nevýhodou je, že metodu lze aplikovat pouze na ochlupení s dostatečným množstvím melaninu.

    Asi nejvíce používanou metodou je laserová epilace. Ta je považována také za nejefektivnější metodu. Funguje na podkladě pohlcování laserového paprsku pigmentem vlasového folikulu. Laserový paprsek je přeměněn na teplo a postupně dochází k úplnému zničení celého folikulu. Opět se tedy jedná o princip selektivní termolýzy. Chloupek tedy potom už nenaroste nikdy. Tato metoda je ovšem účinná jenom na chloupky, které jsou zrovna v aktivní fázi růstu. Těch je zhruba 30-40%, proto je nutné metodu pro stoprocentní účinek několikrát zopakovat. Pokud je epilace provedena chybně, mohou znovu narůst krátké slabé chloupky. Výsledek je individuální, některým lidem už ochlupení nenaroste vůbec, některým může narůst, ale až v delším časovém horizontu, například za rok.

    Závěr

    Metody odstraňování chloupků můžeme tedy obecně rozdělit na depilaci a epilaci. Obě metody se mohou dále dělit podle použitých principů. Nejúčinnější metodou odstranění chloupků je laserová epilace.

  • Anna Jarmarová:

    Chemický peeling
    Chemický peeling je v posledních pár letech velmi využívaným kosmetickým ošetřením. Spoustu kosmetických salonu ho nabízí řádově za několik stovek korun a výsledek tohoto ošetření je patrný během prvních minut po zákroku a do týdne se výsledky prohlubují a pleť vypadá čím dál tím lépe.
    Spoustu mladých lidí tento trend vyhledává kvůli své problematické mastící se pleti, na kterou je tato procedura velmi dobrá. Naopak i starší lidé mohou tuto metodu využít, a to při odstraňování jemných vrásek či pigmentových skvrn.
    Jedná se o tzv. neinvazivní zákrok, který umí vyhladit jemné vrásky, odstraňuje jemné jizvy po akné či pigmentové skvrny. Chemický peeling působí pomocí enzymů a chemických složek. Díky nim se pleť začne obnovovat a stará kůže odlupovat, v kůži se začne tvořit kolagen a elastin a jemné vrásky, jizvy či pigmentové skvrny mizí.
    Chemický peeling mohou také využít lidé s aknózní pletí či s pletí unavenou. Tato metoda se využívá především na obličeji, krku, dekoltu, ale i na zádech či na hřbetu rukou.
    Samotný chemický peeling je zcela bezbolestný a trvá jen několik desítek minut. Pro dosažení výraznějších efektů je nutno sezení opakovat.
    Při chemickém peelingu používáme speciální směsi, které většinou obsahují hydroxy-kyseliny. Mezi nejznámější látky využívané v této metodě jsou: kyselina glykolová, jessnerův roztok, TCA či tretinon.
    Kyselina glykolová (alfa hydroxy kyselina) je přírodní látka, která se v různých dávkách i koncentracích (15% – 70%) nanáší na pleť a nechává se působit různě dlouho dobu (dle potřeb klienta). Má okamžitý účinek, kterým je odlupování staré kůže a obnovování kůže nové. Podporuje produkci kolagenu a elastinu.
    Jessnerův roztok je využíván pro hloubkový peeling. Svým chemickým složením se jedná o koncentrát rezorcínu, kyseliny mléčné a salicylové. Po aplikaci jessnerova roztoku na pokožku mohou vznikat začervenalá místa až stroupky na místě působení této látky. Tyto problémy ustupují do 10 dnů od aplikace a začíná být vidět výsledný efekt chemického peelingu.
    TCA (kyslina trichloroctová) okamžitě odloučí povrchové vrstvy kůže a tím odstraňuje jemné vrásky. TCA je poměrně agresivní látkou, proto se doporučuje tento zákrok neopakovat pravidelně. Ve vyšších koncentracích se využívá namísto laseru při odstraňování jemných jizviček. Tento typ peelingu je vhodný spíše pro starší lidi s pletí poškozenou sluncem, únavou a pigmentovými skvrnami.
    Je nezbytně nutné, aby každý, kdo chce podstoupit tento zákrok, vše konzultoval s odborníkem. Před zákrokem není doporučování jiné kosmetické ošetření pleti, či epilace a depilace. Při tomto zákroku je velmi důležitá péče o pleť po zákroku a s tím spojená obnova buněk pleti. Proto je velmi dobré zakoupit u lékaře či kosmetičky kvalitní krém určený na péči po zákroku, vyvarovat se alespoň na 2 týdny přímému slunečnímu záření.

    Anna Jarmarová

  • Marcela Fišerová:

    Celulita
    Celulita (širokou veřejností někdy nesprávně označována jako celulitida) je estetický problém (nikoli onemocnění), se kterým má údajně zkušenost až 90% žen. Zajímavý je ale fakt, že může sem tam potrápit i muže. Častým označením pro celulitu je pomerančová kůže. Navenek se totiž projevuje drobnými prohlubeninami a hrbolky v kůži připomínajícími kůru pomeranče. Ty se nejdříve objevují jen při zmáčknutí nebo zatnutí svalu, v pokročilém stádiu jsou ale viditelné stále. Důvodem je oslabení lymfatického průtoku v dané oblasti, kde se poté v podkoží hromadí tukové „kapsičky“. Celulita nejčastěji postihuje stehna a hýždě, výjimkou však nejsou ani boky či paže.
    Pomerančová kůže se typicky rozvine v době, kdy dochází k hormonálním změnám v těle – v těhotenství, během puberty, menopauzy nebo při užívání hormonální antikoncepce. Nejen v tomto období je proto nutné myslet na zdravý životní styl. Rizikovým faktorem je např. obezita – měli bychom si hlídat stálou tělesnou hmotnost a vyvarovat se rychlým příbytkům na váze. Důležitý je také pravidelný pohyb, omezit konzumaci alkoholu a kávy, pokud možno nekouřit, jíst zdravě a dodržovat pitný režim. I tak ale netrpí celulitou jen lidé s nadváhou, kteří nesportují a špatně se stravují. Čím dál tím častěji se celulita vyskytuje i u štíhlých lidí dodržujících všechny tyto zásady. Na trhu sice existuje spousta všemožných vyhlazovacích a zpevňujících krémů a peelingů, jejich účinnost je ale sama o sobě spíše minimální a je nutné je brát jen jako doplněk k celkové „léčbě“ či prevenci.
    Jednou z nejefektivnějších metod, jak se zbavit celulity, je tzv. lymfodrenáž. Jedná se o masážní techniku, která zvyšuje průtok lymfy a tím i vyplavování odpadních látek z těla. Provádí ji zkušený lymfoterapeut a její cena se pohybuje řádově ve stovkách korun. Aby byl účinek co největší, doporučuje se provádět i několikrát do měsíce.
    Pokud si tedy chcete ušetřit jak čas tak peníze, není nic jednoduššího než dbát na zdravý životní styl. Ten by měl být konec konců pro každého samozřejmostí nejen v rámci prevence proti celulitě.

  • Martina Schmidová:

    Předmět: Estetická medicína a regenerace
    Jméno: Schmidová Martina
    Datum: 10. Dubna 2016

    Do doby než jsem na internetu měla možnost vyslechnout přednášky k předmětu Estetická medicína a regenerace, netušila jsem, že předmět se bude zabývat do takové míry neinvazivními metodami, což pro mě bylo veliké a zároveň příjemné překvapení. Nejvíce mě zaujalo vzájemné propojení všech oblastí od samotné regenerace (mysli i těla), přes biochronologii k neinvazivním metodám estetické medicíny a v jedné z posledních částí až invazivní metody, které při správné kombinaci vedou k podpoře zotavení pacienta, přičemž nejde jen o fyzický vzhled, ale vychází se také z psychické podstaty člověka.
    Já sama jsem zatím ve svém životě moc metod z uvedených přednášek nevyužila. V regeneraci v největší míře aplikuji pasivní formy regenerování. Aktivní formy využívám jen nárazově, kdy se svým mužem jdu hrát několikrát do roka badminton, nebo při dovolené, kdy volíme její aktivní formy – sjíždění řeky na kanoi či turistiku na tuzemských horách. Jako formu aktivní regenerace také beru práci na zahrádce, při které si do jisté míry také odpočinu. Při svém povolání zdravotní sestry, kdy pracuji na denní a noční směny, nemám možnost si zavést přesné biorytmy do svého života. Ale i tak se ve většině dnech mám alespoň snahu dodržovat stravovací a spánkové návyky.
    Všechny metody, o kterých bylo mluveno v přednáškách, pro mě však nejsou cizí, protože je podstoupili lidé z mého ať už blízkého či vzdálenějšího okolí. Jednou z nich je například modelace prsu, kdy jedna z mých kolegyň ji využila po oboustranném nádoru, aby před většinou svých známých či cizích lidí zakryla svůj hendikep a druhá z mých kolegyň ji využila pro úpravu velikosti, aby si zvýšila sebevědomí. Teprve když jsem přemýšlela o těchto dvou případech, tak mi došla souvislost, že ať už každá z mých kolegyň vycházela z jiné životní situace, v konečné fázi šlo v podstatě o uzdravení psychiky, kterého bylo docíleno s pomocí estetické pomoci.
    Zajímavými prvky v přednáškách pro mě byly také metody, které jsem buď neznala (elektrogymnastika), nebo které jsem znala jen velmi okrajově (intenzivní světlo, podtlaková lymfodrenáž, metody aplikace kolagenu).
    Já sama nejsem v životě velký experimentátor, proto je zřejmě nikdy nevyzkouším. Vím však, že v mém okolí, je hodně žen, které se novým věcem nebrání. Je možné, že díky možnosti shlédnout tyto přednášky, budu mít možnost jim teď lépe porozumět.

  • Adéla Köhlerová:

    Elektrogymnastika

    Pro svou práci jsem si vybrala elektrogymnastiku.
    Elektrogymnastikou (EG) rozumíme vyvolání mimovolní kontrakce příčně pruhovaného svalu pomocí elektrického dráždění. Cílem je buď posílení svalu, nebo zařazení jeho kontrakce do správného stereotypu určitého pohybu. Před zahájením EG je nezbytná přesná funkční diagnostika příčiny oslabení.
    Využívá se zejména k tzv. parciálnímu tvarování postavy (na problematické oblasti, kde se formuje postava těžce). Těchto metod využívají jak ženy, tak i muži. Dříve se této metodě říkalo myostimulace. Přístroj, který se k této metodě využívá, se nazývá myostimulátor. Tento přístroj funguje na bázi stimulaci svalů a určitým způsobem obchází fyziologickou činnost svalu a vysílá signál ke svalu bez přerušení.
    Pro aplikaci využíváme nízkofrekvenční proudy (DD, faradický proud, Träbertův proud), nevýhodou je jejich nepříjemné vnímání pacientem. Výhodnější je využít SF proudy nebo speciální typy TENS – TENS surge. Intenzita je vždy nadprahově motorická (NPM). Doba kontrakce u fázických svalů je zhruba 4 s, pauza mezi kontrakcemi je 2× delší než vlastní kontrakce, u tonických svalů je doba kontrakce zhruba 20 s, pauza je optimálně opět 2× delší než vlastní kontrakce. Celková doba aplikace je u fázických svalů maximálně 15 minut, u tonických svalů maximálně 30 minut.
    Ideální způsob dráždění je pomocí monopolární kuličkové elektrody v místě motorického bodu svalu (stejně jako u ES). Při plošném dráždění (pomocí velkých elektrod) totiž nedochází k ideálnímu zapojování daných svalů, především z důvodu nerovnoměrného zastoupení fázických a tonických vláken v jednotlivých svalech.
    Výhodou myostimulátoru je fakt, že není závislý na fyziologii člověka. Další výhodou je také zpevňování svalového základu.
    Myostimulace však není vhodná úplně pro každého. Není vhodná pro těhotné, lidi s onkologickým onemocněním, lidi s kožním onemocněním a hypertenzí. Také není vhodná pro duševně choré, při žloutence apod.
    Myostimulace je vhodná při zácpě a také při velice bolestivé menstruaci. Indikace elektrogymnastiky však není doporučována v prvním dnu menstruačního cyklu.
    Nejlepší výsledky jsou však vidět při elektrogymnastice v kombinaci s redukční dietou.
    Pasivní elektrogymnastika se často používá současně s ultrazvukovou kavitací (jedna z dalších kosmetických technik formování postavy).

    Adéla Köhlerová
    12. 4. 2016

  • Klára Ondruchová:

    Liposukce
    Liposukce je operační technika, při které odstraňujeme nadbytečnou tukovou tkáň z depozit pod kůží odsátím určitého množství tuku.
    Efekt této procedury je trvalý, protože tukové buňky dospělého jedince se už nemnoží, pouze zvětšují svůj objem. Protože se odhaduje, že tvorba tukových buněk je ukončena mezi 14. a 16. rokem věku (od této chvíle tukové buňky již jen zvětšují svůj objem), není vhodné liposukci provádět dříve. Optimální věkové rozmezí pacienta je mezi 18-35 lety. Horní věková hranice je pak dána z důvodu klesající elasticity kůže s věkem a proto se zde později zvyšuje riziko povislé kůže po zákroku. Jednotlivé případy hodnotíme individuálně.
    Při jednom zákroku by celkové množství odsátého tuku nemělo překročit 2-3l. Výkon lze však opakovat.
    Máme různé druhy liposukčních technik. Suchá technika je již dnes považována za metodu zastaralou a prakticky se již nepoužívá pro absenci účinku vasokonstrikčních látek a pro nutnost využití vyšších hodnot podtlaku, které vedly k nadměrnému krvácení. Druhou skupinou jsou vlhké techniky, při kterých se používá roztok vstřikovaný do podkožního tuku. Tím se prostor vyplní a roztáhne, tuhové lalůčky se naruší. Roztok obsahuje adrenalin, případně anestetikum. Jednotlivé techniky (wet technika, super-wet technika, tumescentní technika, vibrační liposukce PAL, ultrazvuková liposukce) se liší hlavně množstvím použitého roztoku.
    Velmi oblíbená je dnes metoda ultrazvukové liposukce, protože jsou zde tukové buňky rozrušeny neinvazivně vnější UZ sondou a proto je riziko poškození kůže menší. Metoda je taky šetrnější a krvácení při operaci je menší. Další výhodou je i snížené riziko vzniku pooperačních nerovností, krevních podlitin. Bolestivost po zákroku je menší a kratší je i doba hojení. Naproti tomu je zde určité nebezpečí tepelného poškození (popálení) hlubších vrstev kůže (dermis). Vzhledem k dražšímu a vybavení je tato metoda taky dražší.
    Vlastní výkon. Nejprve provádíme nákres lokalit a rozsahu, kde se tuk bude v podkoží odstávat. Liposukce není vhodná na velkých plochách, kde není vytvořený tukový polštář (lýtka, nadbřišek, záda, přední strana stehen), je zde totiž riziko vzniku kožních nerovností. Typické partie, kde se liposukce provádí, jsou: boky, podbřišek, vnitřní strany kolen, paže, stehna v oblasti kyčelního kloubu a pod hýžděmi. Výkon se provádí buď v lokální anestezii (možnost kombinace s analgosedací) nebo v celkové narkóze. Nejprve se provede injekční aplikace roztoku do podkožní vrstvy tuku a poté se provede odsání. Operační řezy se provádí v nejméně viditelných místech a jsou dlouhé asi 4-6 mm. Po výkonu navlékáme elastické návleky.
    Pooperační průběh. U liposukce je klíčové pooperační chování pacienta. Je třeba ho poučit, že první 3 dny by se měl pohybovat co nejméně, jinak dojde k otoku končetin a zvětšení hematomů. Stehy se odstraňují 7.-10. den. Návlek se během prvního měsíce snímá jen na dobu nutnou k osobní hygieně. Taky není doporučováno vystavovat se slunečnímu záření (mohlo by dojít k nepravidelné pigmentaci). Po uplynulém měsíci se doporučuje nosit návleky hlavně při době zátěže (sport).
    Komplikace. Nejčastější komplikací jsou nerovnosti kůže. Důvodem je buď nedostatečná elasticita kůže, nebo nevhodné pooperační chování pacienta. Tyto nerovnosti lze odstranit korekčním zákrokem.
    Liposukce je dnes metodou velmi oblíbenou. Díky tomu, že nezanechává na těle prakticky žádné známky, je většinou bez komplikací a taky, že jde o bezpečný zákrok, který lze provést ambulantně, se tento zákrok stal metodou hojně využívanou pacienty. Je ale velmi důležité je uvědomit si, že liposukce není metoda, která snižuje nadváhu obézních jedinců, ani se nejedná o náhradu zdravých stravovacích návyků nebo fyzické aktivity.

  • Halodová Petra:

    BOJ S CELULITIDOU
    PROBLEMATIKA CELULITIDY, FÁZE JEJÍHO ROZVOJE
    Celulitidu můžeme označit jako formu tukových zásob, která je představována hrudkovitými útvary v podkoží převážně u žen. Některé analýzy uvádějí, že trápí až 90 % ženské populace. Primárním důvodem, proč postihuje převážně ženy, je produkce pohlavního hormonu- estrogenu.
    Z pohledu medicíny nepředstavuje žádná zvýšená zdravotní rizika, a pokud není spojena s nadváhou nebo obezitou, je to hlavně estetický problém. Typickým projevem je tzv. pomerančová kůže, protože v podkoží dochází k vazivovým změnám, tvoří se tukové kapsičky, ve kterých se ukládají nejenom tukové kapénky, ale také toxiny a metabolity. Na pohled se tak kůže jeví nerovná až hrbolatá. Ďolíčky tak nejsou tvořeny pouze přebytečnými zásobami tuku, ale také zadržovanou vodou. To nám přináší vysvětlení, proč i světové topmodelky s minimálním procentem tuku trpí celulitidou. Ta je totiž ukazatelem nedostatečnosti metabolismu lipidů v organismu nebo špatné funkce lymfatického systému.
    Postižení celulitidou může být různé, proto klasifikujeme 4 stádia jejího rozvoje. V počáteční fázi celulitida okem viditelná není, ale můžeme ji pozorovat při stlačení kůže, následně se na povrchu vytvoří drobné nedokonalosti. V druhé fázi v tzv. fázi prvotních projevů celulitidu pozorujeme už bez stlačování kůže a to zejména v rizikových partiích (hýždě, vnější a vnitřní strana stehen) v případě, kdy sedíme nebo při kontrakci svalů. V následujícím tj. třetím stádiu vidíme celulitidu v každé situaci, aniž bychom museli podkoží stlačovat či zatínat. Poslední fáze představuje již neléčitelný stav, kdy je kůže doslova posetá výraznými hrbolky, které můžeme pozorovat i přes vrstvu oblečení.
    Co se týče kritických oblastí jejího výskytu tzv. problematických partiích, můžeme zde zahrnout vnější a vnitřní stranu stehen, hýždě, boky, břicho, paže. V pokročilých stádiích je pozorovatelná i na lýtkách.

    RIZIKOVÉ FAKTORY A JEJÍ PREVENCE
    Celulitidu bych označila za multifaktoriální estetický problém, protože její vznik je ovlivněn celým spektrem faktorů. Na vzniku celulitidy se podílí genetické predispozice. Tato dědičná forma se ale nemusí projevit a to v případě, že ostatní rizikové faktory nebudou přítomny a navíc žena včas může zasáhnout mechanismy prevence. Problematickým obdobím bývá puberta, těhotenství, menopauza a to kvůli změnám hladin hormonů v ženském organismu. S tím souvisí i užívání hormonální léčby, která také mění hladiny hormonů v krvi a to od antikoncepce až po jinou hormonální léčbu. Poruchy metabolismu a obezita zde hrají zásadní roli, protože jedinci s vyšším procentem tělesného tuku, jsou samozřejmě náchylnější. Mezi obecně známé faktory rozvoje celulitidy je nedostatečný pitný režim, nedostatek aktivního trávení volného času, ale také stres, málo relaxace a spánku, konzumace alkoholu a kouření a špatné stravovací návyky.
    Jak můžeme vidět, celulitida je opravdu dlouhotrvající a komplexní problém, který má velké množství příčin, avšak její projevy lze zmírnit značným kvantem prevenčních postupů a doporučení.

    VLASTNÍ ZKUŠENOSTI S DOSTUPNÝMI LÉČEBNÝMI METODAMI
    Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že hlavním předpokladem pro zmírnění projevů celulitidy a alespoň částečného zlepšení vzhledu pokožky, je důkladnost a výdrž samotného jedince. K léčbě se musí přistupovat opravdu komplexně, protože se jedná o dlouhodobou záležitost. Často se setkávám se ženami, které mají dojem, že po použití speciálního krému celulitida během týdne zmizí, což je ale samozřejmě hloupost.
    Já osobně jsem v první řadě zmapovala, proč vůbec se u mě celulitida objevila. Rozhodně je na vině genetická predispozice, protože moje maminka celulitidou opravdu trpí a to celý život aktivně sportuje. Z tohoto důvodu jsem při objevení prvotních příznaků chtěla co nejdříve zakročit. Dle mého názoru je základem změna celkového denního režimu a to od stravování, přes sportovní aktivitu až po uvolnění a relaxaci. Do jídelníčku bychom měli zařadit ovoce a zeleninu, nepřehánět to se smaženými nebo naopak sladkými jídly, bílé pečivo vyměnit za celozrnné a určitě myslet na dostatečný příjem tekutin. U mě se osvědčily bylinné pročišťující čaje, které mi pomohly alespoň částečně detoxikovat organismus, vždy se po nich cítím mnohem svěžejší a také mi pomáhají při žaludečních křečích. Co se týče sportovní aktivity, od dětství jsem závodně sportovala, takže celulitida z nedostatku pohybu to u mě určitě nebyla. Avšak zařadila jsem do svého tréninkového plánu více silového cvičení na nohy a hýždě a po zhruba 6 měsících jsem na fotografiích opravdu pozorovala zmírnění celulitidních projevů. Ráda bych uvedla i výsledky používání různých peeling přípravku a gelů s thermogenními účinky, avšak v jejich užití jsem nikdy nebyla důsledná, proto se nemůžu přiklonit k pozitivnímu ani negativnímu názoru.
    Celulitida je trápením mnoha žen, kterým ubírá na sebevědomí a vnější kráse, o tom není pochyb. Sama vím, že boj s ní je vyčerpávající a někdy se zdát být nekonečným až zbytečným. S dostatečně velkým odhodláním ale můžeme docílit zpomalení nebo zastavení jejího rozvoje a v lepším případě se dočkáme zmírnění projevů celulitidy. Současná medicína a estetická centra navíc nabízejí širokou škálu dostupných terapeutických metod, kterými můžeme docílit lepších a rychlejších výsledků v boji s celulitidou a navíc při nich krásně zrelaxovat.

  • Kristýna Březová:

    Manuální a přístrojová lymfodrenáž

    Tato seminární práce je zaměřena na manuální a přístrojovou lymfodrenáž, kde poukazuji na výhody a nevýhody těchto procedur a zároveň popisuji jejich průběh. Lymfodrenáž se používá ke zmírnění otoků především dolních končetin, zmírnění celulity a dalších obtíží spojených se špatným prouděným lymfy. Je nutné zmínit, že je to opravdu zcela nebolestivá procedura.
    Během léčby se musí dodržovat pitný režim, nejlépe 2 litry čisté vody, pravidelné cvičení, díky němuž se z těla odplavují toxiny a lymfa pak lépe proudí.
    Přístrojová lymfodrenáž je typ procedury, při které se dává důraz na kompresi dolních končetin a břicha pomocí kompresních návleků. Tlak, který je na nohy vyvíjen se postupným opakováním procedury zvyšuje. Do nohavic se používají buď speciální nohavicové kalhoty nebo legíny, nicméně se doporučuje co nejtenčí látka.
    Manuální lymfodrenáž je velice příjemná a velice jemná masáž dolních a horních končetin a obličeje, kdy se stimuluje a posiluje vstřebávací a transportní funkce povrchového mízního systému. Provádí se jemným tlakem, který připomíná spíše hlazení stimulující aktivitu lymfatických cév, a to tlakem 30-40mm Hg. Důležité je nevyvinout větší tlak na žádnou partii těla. Při této masáži se narozdíl od klasických masáží nepoužívají žádné krémy ani oleje, ale probíhá nasucho. Masáž je prováděna krouživými pohyby prstů po pokožce pacienta směrem od středu laterálně k okraji těla
    Pro nejlepší výsledek by měla předcházet přístrojové lymfodrenáži, a to nejlépe po 20 sezeních. Každá masáž většinou trvá cca 30 minut.
    Přístrojová masáž by se narozdíl od manuální neměla používat sama o sobě, nýbrž ve spojení s masáží manuální. Pokud si lymfodrenáž platí klient sám, ceny se pohybují kolem 300-450kč za jednu aplikaci, což může být finančně náročnější.
    Lymfodrenáž by se neměla podstupovat jestliže je dotyčný v patologické graviditě, má akutní zánět žil, onkologické onemocnění, glaukom, vysoký tlak a další. Lymfodrenáž by též neměli podstupovat lidé s věkem 65 a více. Naopak lidé s problémy s imunitou, otoky(které nesouvisí s vážnými chorobami ledvin, jater a srdce), celulitidou, žilními problémy, ale i se zvýšeným ukládáním tuku nebo zadržováním vody jsou indikovanými pacienty.
    Mezi riziko této metody patří zvýšené riziko vzniku zánětů, a při neodborném provedení dokonce i závažnější problémy, pacient by se vždy měl ujistit, zda terapeut má opravdu certifikát, který umožňuje správně provádět lymfatické masáže, jelikož zatímco při klasické masáži se doporučuje vyvíjet více tlak na svaly, u lymfatické masáže je to vysoce nežádoucí.
    Poukaz na manuální či přístrojovou lymfodrenáž může v současné době předepsat kožní lékař. V ostatních případech se lymfodrenáže neproplácejí a pacienti si je musí hradit sami.
    Tuto proceduru praktikují terapeuti nejen v rehabillitačních centrech lázních, ale v dněšní době je velká škála jiných pracovišť vykonávajících tuto proceduru jako jsou nejrůznější kosmetické salony či další specializovaná pracoviště.
    V současné době neexistuje léčba napodobující lymfatické masáže. Nicméně, jak již bylo zmíněno-když je provedena správnou metodou, jsou výsledky většinou kladné.

  • Tereza Metlická:

    Trvalá depilace?

    Mnoho žen, avšak i mužů, řeší (zvláště v teplých měsících) nekonečný koloběh růstu chloupků ať už na jakékoliv části těla. Nejen že jsou procedury odstraňování otravné, zabírají nám čas a berou finance, ale ani pro naši pokožku to není nikterak pozitivní.
    Nejčastějším a nejběžnějším zbavováním chloupků je samozřejmě klasické holení neboli depilace, kdy se chloupky jen zkrátí.
    Jsou ale i varianty, které jsou trvalejší. Jednou z cest je epilace (odstranění chloupku i s kořínkem) pomocí nanesené pasty (například cukrové = brazilské), horkého vosku či směsi ajurvédských bylinek.

    Dnes již existují cesty, které nás zbaví ochlupení na měsíce nebo roky.
    Oblíbenou a zaručenou cestou je odstraňování ochlupení pomocí elektrického proudu, přesněji elektrolýzou. Tato metoda se však používá jen na malé plochy, například u knírku nad horním rtem nebo u žen, které trpí hormonálním onemocněním – tzv. hypertrichózou, která způsobuje nadměrný růst hustých tmavých chloupků po těle. Velikou nevýhodou této metody je časová náročnost, jelikož proces probíhá tak, že se vedle chloupku vpraví ocelová jehla, která vyšle elektrický proud a zničí celý vlasový váček.

    Nejmodernějším způsobem jsou lasery. Vývoj laserů je tak dynamický, že se v oblasti estetické medicíny objevují stále a stále nové metody.
    Klasická metoda odstranění chloupků laserem spočívá v tom, že záření laseru v podstatě pohltí barvivo chloupku a laser spálí i vlasový folikul. Často se však stává, že laser spálí i kůži, a tak je hojení bolestivé a zdlouhavé.
    Existují i lasery s chlazením, tento způsob je méně bolestivý a nevytvářejí se tak jizvičky. Avšak i v tomto případě se mohou vytvořit malé bíle skvrnky, které se časem zahojí.
    Nejnovější laser má propracovanější mechanismus účinku. Nejdříve vpraví pomocí vibrací mast do kůže, která obarví chloupky, a až pak jej zničí zářením. Tato varianta je nejméně bolestivá a i hojení by mělo být rychlejší.

  • Adéla Šálená:

    Fototerapie

    Fototerapie je metoda, která je v poslední době hojně využívaná ve zdravotnictví v mnoha jeho různých odvětvích. Její oblíbenost spočívá především v univerzálnosti využití. Je vhodná jako kosmetický zákrok, ale i jako pomoc při nedostatku denního světla (např. v zimě) či jako prevence tzv. jetlagu, tedy spánkové deprivace způsobené rychlým přechodem časových pásem. Další její nespornou výhodou je i cenová dostupnost, pokud někdo dává přednost domácímu ošetření místo návštěvy lékaře, není pro něj vůbec problém zakoupit lampu pro fototerapie do cca 5000 Kč.

    Fototerapii můžeme obecně rozdělit na invazivní a neinvazivní. Invazivní nachází využítí především v estetické medicíně. Je založená na principu fototermolýzy, kdy se světelná energie přemění na tepelnou. Ošetřovaná tkáň je tedy zahřívána, buďto pomocí laseru nebo intenzivního pulzního světla. Neinvazivní se využívá především v lázeňství za využití měkkých laserových paprsků. Jako další můžeme zmínit například lampovou fototerapii, kdy se využívá viditelného polarizovaného nekoherentního světla.

    Jak již bylo zmíněno, fototerapie je opravdu všestrannou metodou. Z více medicínského hlediska je nejznámějším využití pro léčbu novorozenecké žloutenky. Novorozenec se ozařuje modrým světlem, jehož vlnová délka má nejblíže k absorpčnímu spektru bilirubinu, kdy za cíl je jeho eliminace. Působením tohoto světla se bilirubin v těle rozkládá a následně se vyloučí. Stejně jako při několika dalších metodách fototerapie, jsou speciálními brýlemi zakryty oči ošetřovaného.
    Dále nacházi fototerapie uplatnění při psychiatrických onemocněních. Nejčastěji se jedná o léčbu depresí či různých poruch příjmu potravy.

    Z hlediska estetické medicíny je fototerapie hojně využívána. Například intenzivní pulzní světlo je zdrojem řešení hned několika kožních problémů. Za jeho pomoci lze odstaňovat pigmentové skvrny, drobné žilky a nežádoucí ochlupení, omlazovat pleť či léčit akné . Lze jej využít na obličej, krk i dekolt. Dále využívané UV záření se prokázalo jako vynikající léčba lupénky. Můžeme podstoupit léčbu pouze UV zářením, tedy UVB fototerapii, kdy je kůže vystavena záření po určitou dobu stanovenou lékařem nebo kombinací záření a užívání medikamentu psoralenu (tedy PUVA fototerapii), který zvyšuje citlivost kůže k ultrafialovému záření.

    Po zákrocích je nutné dodržovat pár důležitých opatření, abychom co nejvíce podpořili správný účinek léčby. Mezi tato opatření patří například zákaz slunění přímým slunečním světlem i světlem v soláriích nebo zakrytí očí speciálními brýlemi.

    Přestože osobní zkušenost s fototerapií nemám, myslím si, že je to určitě jedna z neinvazivních metod, které mohou fungovat a poskytnout člověku i dlouhodobější úlevu od všemožných kožních onemocnění. V současné době nemám proč fototerapie využívat, avšak pokud ji jednou budu potřebovat, určitě ji zkusím.

  • Tra Mi Voová:

    PODTLAKOVÁ LYMFODRENÁŽ
    Podtlaková lymfodrenáž je metoda, jejímž cílem je rozproudit lymfu a napomoci vyřešení problémů jako je celulita, otoky, chronická únava, bolesti hlavy, respirační onemocnění a špatná imunita.
    Lymfatický systém je součástí oběhového systému a důležitou součástí imunitního systému. Skládá se ze sítě lymfatických cév, které nesou čirou tekutinu nazývanou lymfa směrem k srdci. Lidský oběhový systém zpracovává v průměru dvacet litrů krve za den kapilární filtrací. Zhruba sedmnáct litrů přefiltrované plazmy se vstřebává přímo do krevního řečiště, zatímco zbývající tři litry zůstávají v intersticiální kapalině. Touto filtrací se z těla odvádějí škodliviny a nepotřebné látky a přispívá se tím k detoxikaci organismu. Mezi další funkce lymfatického systému patří absorpce a odvod mastných kyselin a tuků z trávicího traktu, transport bílých krvinek z a do lymfatických uzlin a antigen-prezentujících buněk (např. dendritické buňky) do lymfatických uzlin, v nichž je stimulována imunitní odpověď. Vliv lymfy se promítá i do oblasti kosmetiky. Lymfa obličeje a střev ovlivňuje procesy stárnutí organismu a charakter pokožky – její hydrataci, napětí a pórovitost.
    Lymfodrenáž pracuje na principu pulzního podtlaku s postupující tlakovou vlnou. Tato vlna účinně nahradí nefungující svalovou pumpu. Rozprouděním lymfy podtlakovou lymfodrenáží se podporuje vyplavování odpadních látek z těla a látková výměna organismu, což vede k úbytku váhy. Lymfa proudí rychlostí 3 ml/min, lymfatickou masáží lze docílit rychlosti až 150 ml/min. Dále významně podporuje činnost imunitního systému. Existují dva typy lymfodrenáží – přístrojová a manuální. Přístrojová lymfodrenáž je finančně náročná, ne však časově. Před začátkem lymfodrenáže je důležité ručně uvolnit centrální lymfatické uzliny v oblasti krku a další uzliny v místech, kde se bude provádět masáž. O řádné uvolnění se stará certifikovaný lymfoterapeut. Prostředkem přístrojové lymfodrenáže jsou kompresní návleky. Ty se střídavě nafukují a podporují tím zvýšení rychosti průtoku lymfy. Při manuální lymfodrenáži se lymfoterepeut snaží ovlivnit primárně kůži a podkoží. Tím se liší od normální masáže, při níž jde masér hlouběji a ovliňuje hlavně svalstvo. Jedná se o speciální manuální techniku, při které dochází ke vhánění lymfy do chlopňového mízního systému a tím je přebytečná tekutina odsunuta. Právě chlopně zabraňují zpětnému toku lymfy.
    Rizika této procedury jsou značná a to právě v případě, že se provádí špatně. Jednou ze zásad správně provedené lymfodernáže je například postup směrem od okrajů těla dovnitř, v opačném může dojít k nechtěným otokům a nahromadění lymfy na nežádoucích místech. Může také dojít k zablokování lymfatického řečiště nebo k poškození lymfatických cév.
    Mezi kontraindikace lymfodranáže patří virová nebo bakteriální onemocnění, vysoký krevní tlak, onemocnění srdce, plic, sleziny, ledvin, jater, štítné žlázy, dále nádorová onemocnění, křečové žíly, těhotenství, kojení a cukrovka. Kvůli tomu je lymfodrenáž vhodná spíše jako prevence než jako terapie při akutních zdravotních obtížích.
    Dle mého názoru je podtlaková lymfodrenáž dobrou metodou prevence mnoha onemocnění a lze z ní dlouhodobě benefitovat. Jsou s ní spojená určitá rizika, která však lze eliminovat volbou vhodné kliniky s certifikovanými a zručnými lymfoterapeuty. V takovém případě pak výhody, jako je například posílení imunitního systému a zlepšení stavu pokožky, převáží nad nevýhodami a není důvod váhat nad objednáním se na své první sezení u kvalitního lymfoterapeuta. V budoucnu bych se nebála podtlakovou lymfodrenáž sama podstoupit.

  • Kristina Roženská:

    LIPOGRAFTING
    Kristina Roženská
    V posledních 12 letech výzkum opět pokročil a poukázal na zcela zásadní význam tzv. „kmenových buněk“ při transplantaci tuku. Tuk s kmenovými buňkami už není jen vhodný přírodní výplňový materiál, ale podílí se též významně na regeneraci tkání. Transplantace tuku se stala v posledních letech jedním z významných témat na vědeckých konferencích a symposiích plastických chirurgů po celém světě.
    Lipotransfer nebo také injekce autologního (vlastního) tuku, nověji lipografting (autotransplantace tuku), je metoda, kdy je z Vašeho těla odsát tuk a využit na jiné části těla např. k vyhlazení vrásek, zvýraznění oblastí lícních kostí, zvětšení rtů nebo partií dolních víček a podobně.
    Stále častější je tzv. celkové omlazení obličeje pomocí lipograftingu. V průběhu života obličej ztrácí podkožní tukovou vrstvu a tím se vytváří vrásky. Lipografting tuto vrstvu tuku navrátí do požadovaných partií, vyhladí vrásky a projasní celý obličej.
    Tuková tkáň obsahuje vysoký počet zárodečných – kmenových buněk, což je důležité pro nastartování hojivých procesů a přežití přenášené tukové tkáně. Těchto hojivých procesů se v poslední době využívá pro zlepšení vzhledu jizev a různých operovaných oblastí, úpravy tvaru prsou, úpravy asymetrií prsou, zakrytí rýsujících se okrajů prsních implantátů, úpravy tmavých kruhů pod očima atd.
    Efekt je patrný ihned po ošetření. Vždy se aplikuje o něco větší množství, než je potřeba, protože malá část tukových buněk se v průběhu prvního roku vstřebává. Toto vstřebávání je velmi individuální a nelze jej dopředu odhadnout.
    Pooperační péče po lipofillingu
    Je třeba počítat s tím, že po aplikaci tuku vzniknou otoky, doporučuje se chlazení ledem, který se vloží do igelitového sáčku. Pacient může už druhý den po zákroku nastoupit do zaměstnání, ale musí počítat s tím, že otok po lipofillingu může přetrvávat. Místo, kde byla zavedena kanylka k odebrání tuku, je přelepené náplastí. Ponechává se na sucho bez namáčení týden, poté se odlepí a místo se může umýt.
    Jedná se o zákrok, který není hrazen pojišťovnou a spadá do kategorie kosmetické dermatologie a chirurgie.
    Transplantace tuku – „lipografting“ je metoda budoucnosti. Její další vývoj bude záviset nejen na získávání zkušeností při praktickém použití, ale hlavně na dalším výzkumu v oblasti buněčného inženýrství. Již dnes ale přináší pěkné výsledky a bezesporu je to metoda, která nejvíce kopíruje přírodní zákonitosti.

  • Romana Kováčiková:

    Blefaroplastika

    Blefaroplastika představuje chirurgickou operaci očních víček prováděnou především z kosmetických důvodů. Cílem bývá zajistit omlazení očních víček a navrátit mladistvý vzhled v obličeji. Hlavní indikací jsou především váčky pod očima nebo nadbytečná kůže horních víček. Tyto změny jsou dány přirozeným procesem stárnutí a poklesem elasticity kůže v obličeji. Zákrok zajišťuje odstranění této nadbytečné kůže a svalu na horních nebo dolních víčkách a také odstranění nadbytečných tukových váčků. Plastika očních víček je určena hlavně pro osoby ve středním a vyšším věku.
    Operaci je možné provést dvojím způsobem. Jednak je možná klasická chirurgická metoda nebo metoda laserová. Kosmetické ošetření pomocí laseru je vhodné hlavně u klientů, kteří se potýkají s přítomností tukových váčků na dolních víčkách, často popisovaných jako “valy” nebo “pytle pod očima”.
    Před zákrokem je vždycky nutno nejprve absolvovat konzultaci se zkušeným specialistou na vybrané klinice. Ten zhodnotí či je operace pro klienta vhodná, vysvětlí podrobně průběh operace, pooperační režim a riziká výkonu. Poté si společně domluví termín operace.
    Co se týče průběhu klasické chirurgické operace očních víček, zkušený operatér provádí operaci tak, že vede řez v přirozeném záhybu očního víčka, aby vznikli jen nepatrné jizvičky. V případe korekce dolního víčka se řez vede tesně pod řasami. Rány se zešívají co nejjemnějším pokračovacím stehem, aby výslední jizvy byli co nejméně viditelné. Stehy se mohou odstranit po jednom týdnu. Operace probíha obvykle v lokálním znecitlivění. Laserová operace dolních víček se provádí pod odborným dohledem v celkové anestezii. Výhodou této kosmetické procedury je nepřítomnost krvácení či zbytečných jizev. Operační přístup je přes sliznici dolního víčka, přičemž touto cestou se nejprve zajistí redukce tukových váčků a posléze se kůže dolního víčka ošetří pomocí laseru. Tento zákrok zajistí dokonalé vypnutí kůže. Výhodou je, že operační ranku není potřeba šít a po tomto výkonu býva klient hospitalizován jenom po dobu jednoho dne.
    Po proběhlé operaci je nutno dodržovat jistá pravidla. Je doporučováno vyhýbat se přímému slunečnímu záření a po určitou dobu je nutno si chránit oči tmavými brýlemi. Dále je vhodné dodržovat celkový klidový režim, zejména pro oči. Je dobré omezit prácu s počítačem či sledování televize. Velmi prospěšné je přikládání studených obkladů.
    Jako vedlejší produkt se mohou po zákroku objevit drobné modřinky a otoky, ty se však obvykle během 14 dní kompletně vstřebají. Stehy se odstraňují po jednom týdnu. Po korekci pomocí laseru zůstává kůže dolních víček zarudlá po dobu 3 týdnů, z tohoto důvodu se doporučuje pravidelné promašťování vazelinou. Používaní make-upu je vhodné obvykle od 10. dne po zákroku. Období rekonvalescence se po operaci víček popisuje jako týden. Návrat ke sportovním aktivitám se doporučuje postupně během měsíce.
    Stárnutí pleti, vznik váčků pod očima a vrásek je přirozenou součástí života každého z nás. S věkem pomaly přibývají a je jenom na nás či svoji pokožku ponecháme osudu přírody anebo se rozhodneme proces stárnutí o něco oddálit, například pomocí estetického zákroku.

  • Marie Rusínová:

    Kryolipolýza

    Kryolipolýza je neinvazivní ošetření zaměřené na snížení podkožního tuku a zmírnění projevů celulity za použití chladu. Název vychází z řečtiny, ze slov kryo (chlad), lipos (tuk) a lysis (rozpad).
    Technika byla objevena v roce 2009 a vychází ze studie dr. Mansteina a dr. Andersona, lékařů Massachusettské všeobecné nemocnice, kteří poukázali na fakt, že tuková tkáň je citlivější na chlad než tkáně okolní. Cíleně tak dochází k ochlazování podkožního tuku, což způsobuje narušení obalu tukových buněk a jejich poškození. Poškozené tukové buňky jsou eliminovány apoptozou a pomocí lymfatického systému odvedeny ven z těla.
    Princip metody spočívá v kontaktu kůže s plochou, která je pomocí Peltierových článků ochlazována. Peltierův článek, jehož princip popsal v roce 1834 Jean C. Peltier, je tvořen dvěma vodiči (nejčastěji z bismutu a telluru) zapojenými do série, kterými prochází proud. Dochází k ochlazování jedné ze styčných ploch, zatímco se druhá zahřívá. Takto je plocha zchlazena až na teplotu -10°C. Kůže je přitom proti chladu chráněna membránou nebo jinou metodou.
    Aplikace je buď přímá, nebo nepřímá (vakuová). Při vakuové kryolipolýze se využívá podtlaku, tukový polštář se nejprve nasaje a až poté se začne zchlazovat. Tato metoda je obecně více účinná a zároveň šetrnější, neboť je zde sníženo riziko prochladnutí vnitřních orgánů.
    Jelikož je kryolipolýza poměrně mladá technika, nejsou ještě zcela prozkoumány její vedlejší účinky. Tukové buňky se totiž nenacházejí pouze v podkoží, ale jsou též přítomny krvi jako krevní lipidy a jejich přeměna by mohla vyvolat nebezpečné komplikace. Dále se zkoumá vliv chladu na periferní nervový systém a to zejména z důvodu projevu jeho poškození. Poruchy periferních nervů nenastupují ihned, ale až s odstupem. Kontraindikacemi pro kryolipolýzu jsou např. epilepsie, onkologická léčba, těhotenství a kojení, trombóza a léky na ředění krve, ale i silná antidepresiva, menstruace či extrémní obezita.
    Z obchodního hlediska je kryolipolýza profitabilní službou, jejíž patent vlastní americká filma Zeltiq. Ta dodává přístroje kosmetickým salónům a lázeňským zařízením. Mimo autorizované přístroje se samozřejmě objevují i přístroje bez licence, případně obcházení nabídky této služby, kdy kosmetické salony techniku označují jiným názvem, např. liposukce zmražením. Ochranná známka se totiž vztahuje pouze na název. Takové přístroje jsou mnohdy kopiemi originálů, ale nemusely podstoupit jejich testování a schváleny nebyly. Nicméně faktem zůstává, že i schválené přístroje jsou klinicky testované pouze krátkou dobu. Za jejich neškodnost ručí zejména majitelé, ale odborné zahraniční medicínské časopisy zůstávají vzhledem k potenciálním rizikům opatrné.

  • Anna Krautsova:

    Problematika celulitidy, její anatomické a fyziologické příčiny.

    Podstátou celulitidy je abnormalní hromadění tukové tkáně a degradace podkožního vaziva. Proliferace tukových buněk je podporovana většinou vlivem ženských pohlavních hormonů. Mnohá léta považována jenom za estetický defekt nejasné etiologie bez žadných zavažných důsledků pro zdraví. V dnešní době ale víme, že vyžaduje lečbu, protože pokud lečba bude zanedbana, může se rozvinout až v chorobný stav. Kůže bude bolestivá, napjatá, často se vyvije erytém. Celulitida nemusí být spojena s větší obezitou, ale většinou s ní souvisi. Může ovšem trápit i hubené ženy. Je dána nejen hormonální dispozicí, ale i stavbou podkožní tukové tkáně, proto jí netrpí muži. Hlavní příčinou je však porucha krevní a lymfatické mikrocirkulace ve tkáni. Tím jsou způsobený poruchy podkožného tukového vazivá.

    Jako prevence vzniku celulitidy, je vhodné udržovaní váhy v normálních hranicích a zabránit velkým a rychlým příbytkům na váze, větším než několik kg.
    Rozhodně neuškodí také omezení alkoholu, kofeinu a kouření, a dodržovaní pravidelného pitného režimu.
    Důležitá je i sportovní aktivita. Pravidelné cvičení stimuluje krevní oběh a lymfatickou drenaž, zmenší množství tuku a zlepší tělesný tonus.
    Krevní a lymfatický systém můžeme také podpořit pravidelným domácím otužováním- například střídáním teplé a studené vody při sprchování.
    Také je vhodné použítí tělových krémů nebo mléka pro vyhlazení í pokožky na problémových partiích. Důležitý je právě způsob, kterým je aplikujeme – je dobré je řádně vmasírovat do pokožky. Tím zlepšíme cirkulaci krve a mízy a snížíme riziko celulitidy. Důležité je toto provádět pravidelně a důsledně.
    Je dobré si však uvědomit, že tento způsob prevence celulitidy je spíše doplňkový a nelze se spoléhat jen na něj. Žádný kosmetický přípravek není magický.

    Jak to funguje s terapii celulitidy?
    Základem terapie celulitidy je kvalitně provedená manuální lymfodrenáž. Jako prevenci je vhodné vyuzití
    kompresních punčoch.
    Nesmíme zapomenout na dostatečnou pohybovou aktivitu. Ale intenzita cvičení musí respektovat stupeň potíží a fyzický stav pacienta. Nadměrná intenzita nebo nevhodné pohybové aktivity vedou mnohdy paradoxně ke zhoršení stavu a můžou způsobit i mnohém větší postižení, než primární často jenom kosmetický defekt
    Vždz je vhodné podpořit proces dodržováním zásad zdravého životního stylu
    Fyzikální metody (např. vakuová pumpa, hloubkové teplo atp.) přináší často krátkodobý efekt, subjektivní úlevu, ale nemohou odstranit vlastní příčinu celulitidy. Některé z těchto metod, jsou-li v konkrétních případech nevhodně indikovány, mohou stav celulitidy zhoršit.
    Chirurgické zákroky ( např. liposukce) nepřináší v případě celulitidy uspokojivé výsledky

    Prognóza celulitidy závisí na stupni a rozsahu postižení- o míře úspěchu rozhoduje včasná diagnóza a včasné zahájení léčby. Při komplexní a průběžné péči lze daný stav zlepšit a zamezit zhoršování celulitidy. Důležitá je pevná vůle, disciplína (jedná se většinou o dlouhodobý proces) a trpělivost.

  • Michaela Podnecká:

    Manuální lymfodrenáž

    Úvod
    Manuální lymfodrenáž je speciální hmatová technika, zaměřená na lymfatický systém kůže a podkoží- tzv. povrchový mízní systém. Posiluje vstřebávací a transportní funkci mízního systému podporou lymfomotoriky, kontrakčních schopností lymfatických cév a vnitřních pulzních mechanismů lymfatického systému.
    Základním principem lymfatické masáže je po vyprázdnění centrální mízní výpusti v oblasti krku pomocí speciálních masážních hmatů vypráznění příslušných nadřazených mízních uzlin a poté vhánění lymfy do předem vyprázdněných mízních uzlin a tím aktivizaci a urychlení toku lymfy v jejím přirozeném průběhu.

    Něco z historie
    Manuální lymfodrenáž představil dánský manželský pár Vodder v roce 1936 ve Francii na mezinárodní výstavě zdraví a krásy. Během druhé světové války byla tato technika opomíjena a svého rozvoje doznala až v šedesátých letech 20.století, kdy metodu manuální lymfodrenáže uvedl do praxe Dr. Asdonka (1963 – Essen). Na rozvoji dále pracovali prof. Kuhnke a prof. Foldi (1967 založena společnost manuální lymfodrenáže dle Voddera). V České republice prosadil do praxe manuální lymfodrenáž prof. Bechyně, který se studiu lymfatického systému věnoval od r. 1969. 14.8.1992 byla založena Česká lymfologická společnost.

    Technika
    Technika je prováděna na sucho bez použití olejů a působí především na povrchové vrstvy kůže a podkoží. Provádí se krouživými pohyby, v určité fázi s přítlakem cca 30-60mm Hg. Terapeut musí přesně znát anatomii a fyziologii lymfatického systému, musí dodržovat posloupnost. Vždy je třeba nejprve provést bazální ošetření krku zepředu. Manuální lymfodrenáž nesmí být nikdy bolestivá! Speciální hmaty dokáží posunout lymfu správným směrem mízním řečištěm od jemných kapilár přes lymfatické cévy a uzliny a dále do krevního řečiště. Dochází také ke stimulaci buněk tvořících proteolytické enzymy.

    Indikace
    -otoky (mimo otoky při vážných chorobách srdce, ledvin a jater)
    -problémy s imunitou
    -detoxikace organizmu (zatěžující životní prostředí, kontakt s toxickými látkami, déledobější užívaní léků atp.)
    -celulitida
    -zvýšené lokální ukládaní tuku, lipedém, gynoidní obezita
    -základní péče u veškeré zeštíhlovací léčby (podpora hubnutí, např. po graviditě)
    -žilní problémy (ne při akutním zánětu!)
    -zadržování vody při hormonálních problémech
    -gravidita (prevence otoků, varixů a celulitidy)
    -plánované těhotenství (detoxikační kúra)
    -hormonální antikoncepce (prevence žilních problémů, celulitidy, přibírání na váze, zadržování vody)
    -užívání hormonálních léků (poruchy menstruace, stimulace fertility, hormonální substituce)
    -příznaky PMS (premenstruační syndrom)
    -nepříznivé genetické dispozice (žilní choroby, celulitida, gynoidní obezita u rodinných příslušnic)
    -pooperační a poúrazové stavy (stav po liposukci, po operaci prsou, po sejmutí sádry, vyhlazení jizev atd.)
    -chronická únava, stres
    -bolesti hlavy, migrény, chronická rýma zvýšená zátěž nohou (rehabilitace sportovců a těžce pracujících, též sedavé zaměstnání)
    -všestranná prevence zdravotních problémů

    Kontraindikace
    -aktivní onkologická onemocnění
    -akutní bakteriální a virová onemocnění
    -nekompenzovaná hypertenze
    -akutní žilní záněty
    -„internistické“ otoky (původ v nemocích srdce, ledvin, jater)
    -patologická gravidita
    -nejasné bolesti břicha
    -glaukom (zelený zákal)

    Závěr
    Na závěr jedna rada- vyvarovat se nedostatečně erudovaných poskytovatelů těchto služeb, protože nedokonale zvládnutá hmatová technika a metodika manuální lymfodrenáže může způsobit zablokování lymfatického řečiště a poškození lymfatických cév.

  • Lydie Vilková:

    Můj boj proti celulitidě
    Celulitida, známá také pod pojmem „pomerančová kůže“, jako estetický problém trápí většinu žen. Nejčastěji se vyskytuje v oblastech s vysokým výskytem tukové tkáně- hýždě, stehna a břicho. Celulitida je komplexní problém vznikající v důsledku hromadění tukové tkáně, změnou či stárnutím podkožního vaziva a nepravidelným zvětšováním tukových buněk, které jsou tlačeny směrem k povrchu kůže.
    Ke zvolení správné metody léčení je třeba porozumět, co se v našem těle odehrává, aby účinek byl co nejefektivnější.
    Metody léčby mohou zahrnovat: LPG, kavitační liposukce, radiofrekvenční, injekční,laserová lipolýza, klasická liposukce, zábaly, podtlaková vakuová terapie, kryolipolýza či finančně levnější varianty zahrnující krémy, gely a různé doplňky stravy.
    Z histologického hlediska je třeba se zaměřit na podkoží neboli subcutis, kde celulitida má svůj zrod. Podkoží je tvořeno řídkým vazivem a rozdílným podílem tukové tkáně, do které jsou zavzaty cévy a nervy. Podkožní tuková tkáň je prostoupena pruhy vazivových vláken, které zakotvují kůži do hlubších vrstev a také tvoří septa, která dělí skupiny adipocytů na jednotlivé lalůčky. Adipocyty syntetizují tuky a ukládají je ve formě velké tukové kapénky. Hromadění a mobilizace tuků je řízená hormonálně, kromě toho si adipocyty secernují hormony.
    Nepravidelné zvětšování tukových buněk je zapříčiněno špatným odvodem lymfatické tekutiny, nedostatečným prokrvením tkáně, nadměrným zadržováním vody a nedostatečným okysličením tkáně. Celulitida mizí po sjednocení velikosti tukových buněk, obnovení krevního oběhu a odvodem zadžované vody. Jak toho trvale dosáhnout? A jakou léčebnou metodu zvolit?
    Předmětem mého pokusu jsem byla já sama. A volila jsem tu nejlevnější variantu-sport a 1 krém.
    Předně bych pro představu zmínila, jak jsem „na tom jsem“: výška 168cm,váha 47kg. S BMI 16,65 a obsahem tuku 14,5%-6,8kg spadám do kategorie „podváha“ a „malé množství tuku“. Sportuji několikrát týdně (1xlezení, min.3x běh ve zvdálenosti min.5km), přesto většinu času sedím a učím se.
    Zařadila bych se do 1-2.stupně celulitidy (1.-pomerančová kůže je vidět pouze po zmáčknutí kůže mezi prsty, 2.- drobné nerovnosti jsou vidět i bez stlačování, např.při sezení). Místo, kde je celulitida u mě vidět je oblast hýždí a stehen.
    Pro zlepšení prokrvení a zlepšení přívodu kyslíku jsem zvolila kromě běhání, které perfektně rozproudí krev nejen v oblasti obličeje, cviky zaměřené na oblasti hýždí a stehen. Konkrétně dřepy a výpady, zanožování a zanožování na všech čtyřech, zvedání pánve a výstupy na židli. Cvičím pravidelně každý den, těsně po aplikování krému/gelu proti celulitidě, který má zvýšit účinnost spalování tuků.
    Dále k lepšímu prokrvení a drenáže do lymfatických cév jsem zkoušela střídat studenou a teplou vodu na nohy.
    K jednotné velikosti adipocytů jsem se snažila přispět aplikováním krému proti celulitidě a následné masáži. Krém nebo spíš masážní gel s příjemnou skořicovou vůní se dobře roztíral, trochu lepil a kůži zjemňoval. Byl to nejlevnější přípravek z drogerie, značka je Topvet s objemem 250ml. Gel jsem si roztírala před cvičením či před běháním. Většinou 2x denně. Zkoušela jsem udělat i zábal, ale ačkoli v příbalovém letáku psali, že je žádoucí zčervenání, tak zábal pálil a ještě druhý den jsem vypadala jako pavián, proto jsem ho už neopakovala. Výsledek skořicové silice byl vidět okamžitě, ale druhý den bylo třeba gel znovu použít. To mě vcelku překvapilo, očekávala jsem, že změna bude nulová.
    K lepšímu odtoku hromaděné vody jsem začala dodržovat pitný režim a zlepšit svůj životní styl. Hlavně s pravidelností spánku: snažím se spát alespoň 6h a chodit spát přibližně ve stejnou dobu. A do svého jídelníčku jsem zařadila více ovoce a zeleniny.
    Po týdnu „léčby“ změna vidět je. Kromě toho, že nabírám svalovou hmotu, je vidět zpevnění kůže, vyhlazení menších ďolíčků při zmáčknutí kůže a celkově je kůže jemnější a hladší na dotek. Je pravda, že moje celulitida nebyla nijak závažná a proto možná tento gel zabral.
    Ale celulitida je „vytrvalostní běh“ a je třeba nepřestávat. Mnoho pacientek po ukončení léčby, tvrdí, že se jim celulitida vrátila a to mnohem horší. Proto je třeba si zvyknout na určitou pravidelnost a správný životní styl- sportovat, zdravě jíst a žádnou neubude, když ztratí 10min svého času roztíráním příjemně vonícího gelu.

  • Gabriela Rucká:

    TRANSPLANTACE VLASŮ

    V období mládí, kdy je člověk většinou plný elánu a sil, považujeme hodnoty jako zdraví a krásu za samozřejmost. Úskalí však nastane, jakmile přichází první známky stárnutí, které je doprovázeno nejenom snížením obranyschopnosti organismu, různými nemocemi a poruchami regenerace, ale celkovým chátráním, které je patro i z vnějšku.

    Ženy jsou v řešení těchto problémů většinou velice pohotové, a tak neotálí a navštěvují pravidelně kosmetické salony, kadeřnictví, poradenství v oblasti kosmetologie, používají různé přípravky proti stárnutí, snaží se dbát na správný jídelníček a zkrátka věnují péči o sebe sama větší pozornost nežli muži.

    Některé příznaky stárnutí, jako například vypadávání vlasů, však nastupují ve velmi brzkém věku, neboť mohou být zapříčiněny i jinými faktory. Ztráta vlasů může být mimo jiné způsobena i farmakologickou léčbou, hormonálními poruchami, případně její příčiny nemusí být zcela objasněny. Na kosmetickém a farmakologickém trhu existuje plno přípravků podporujících růst vlasů a zamezujících jejich padání, ale spoustu z nich je buď komerčním tahem na spotřebitele, anebo jsou účinné pouze na konkrétní příčinu této problematiky.

    Od užívání šampónů a olejů, přes léky, se spousta žen a především mužů přikloní k podstoupení chirurgického zákroku, k tzv. transplantaci vlasů. Plešatost je častým problémem zejména pánů, kteří se za ni kolikrát velmi stydí a v případě nástupu v časném věku si mohou vybudovat z této nedokonalosti dokonce psychický komplex. Pomocí vlasové transplantace lze tudíž navrátit pánům sebevědomí a pocit mladistvosti.

    Tento chirurgický zákrok je velmi efektivním způsobem, jak obnovit růst vlasů. Provádí se v oblastech, kde jsou vlasy řídké, anebo nejsou přítomny vůbec. Transplantace se prováděly poprvé již v roce 1950 v USA, ale technologické postupy se s postupem času radikálně změnily.

    V dnešní době se provádí tím způsobem, že chirurg si nejdříve musí zaopatřit čisté a sterilní pracovní pole. To znamená nejen mít sterilní chirurgické nástroje, nýbrž i řádně vyčistit pokožku hlavy. Dále je zapotřebí anestezovat danou oblast, aby došlo k znecitlivění části hlavy. Lékař si většinou zvolí jednu ze dvou následujících metod provedení operace a to buď FUT (Follicular Unit Transplantation), anebo FUE (Follicular Unit Extraction).

    Před zákrokem pomocí metody FUT se nejdříve zkrátí vlasy v oblasti, odkud se budou odebírat vlasové štěpy, tedy v oblasti týlu. Nejprve dochází k odběru určité vlasové oblasti a ta je po odběru následně sešita. Odebrané zdravé vlasy se dělí pod mikroskopem na štěpy obsahující 1-3 vlasy, tzv. folikulární jednotky. Jehlou či skalpelem se poté připraví drobné nářezy kůže, kam se transplantují připravené štěpy folikulárních jednotek. Je nutné štěpy umístit mikropinzetou tak, aby byl růst vlasů přirozený, tedy aby vlasy rostly ve správném směru. Ostatně jako každá metoda má i tato své pozitivní a negativní stránky. Výhodami je samotný fakt, že se transplantuje ve folikulárních jednotkách, dále snadnější uchycení transplantovaných vlasů, delší životnost odebraných štěpů, přirozený výsledek transplantace a velmi rychlé hojení po zákroku. Hlavní nevýhodou je vzniklá jizva po odběru vlasových štěpů, ale i odběr větší vlasové oblasti z důvodu dostatku mikroštěpů, a také fakt, že připravené štěpy nemusí přesně zapadat do připravených otvorů.

    Naopak metoda FUE se provádí tak, že se odeberou malé kruhové plošky o průměru 1mm a tyto folikulární jednotky vlasů jsou pak rovnou transplantovány do místa, která již zplešatěla nebo značně prořídla. Tato malá ranka se po odběru zdravých vlasových jednotek velmi rychle hojí. Výhody této metody spočívají v tom, že při odběru nevzniká velká jizva, odebraná tkáň nemusí být pracně rozdělována na jednotlivé mikroštěpy a její použití je vhodné i pro menší transplantační zákroky jako například transplantace ochlupení. Na druhou stranu je zde i řada nevýhod a to ty, že se jedná o velice náročnou metodu, při odběru může dojít k poničení velkého množství vlasových kořínků, pro někoho může být nevýhodou i vyholení plochy pro odběr vlasových štěpů, obrovský počet drobných ranek po odběru, lze odebrat menší množství štěpů a v neposlední řadě je nutné podotknout, že se jedná o velmi finančně nákladnou metodu.

    Kromě výše zmiňovaných metod FUT a FUE však existují i další, jako například metoda nastřelování vlasů, anebo metoda transplantace GHO, ale první dvě popsané spadají stále mezi nejrozšířenější.

    Je velmi pozitivní vědět, že téměř každý problém je v dnešní době řešitelný. Před sto lety byly tyto medicínské postupy zdaleka nepředstavitelné, a v dnešní době jsou zcela rutinní záležitostí. Sama jsem zvědavá, jaké další zázraky se v budoucích desítkách let budou praktikovat.

  • Natálie Urbanová:

    Celulitida, důvody jejího vzniku a prevence

    Natálie Urbanová

    Nadváha a nesprávná životospráva může mít na tělo mnoho negativních dopadů. Jedním z nich je celulitida. Ačkoliv celulitida není řazena mezi onemocnění a zcela určitě neohrožuje život a nepřináší žádná zásadní zdravotní rizika, můžeme ji zařadit mezi estetické problémy medicíny. I když z větší části postihuje hlavně ženy – až 90%, nevyhnou se jí ani muži.
    Toto “onemocnění” se objevuje zejména na hýždích a stehnech, popř. pažích – všude tam, kam se (ženám nejvíce) ukládá tuk. Pro svou vnější podobnost se jí někdy laicky říká “pomerančová kůže”. Celulitida opravdu vypadá jako povrch pomeranče – ďolíčky. A jak tato ďolíčkovatá kůže vzniká? Do podkožního vaziva se ukládají tukové buňky – při zvýšeném příjmu kalorií a sníženém výdeji energie se tyto tukové buňky ukládají tím rychleji. Pohlavní hormony způsobí změnu tohoto podkožního vaziva, které tvoří kapsičky, kam se pak tuk ukládá. Tyto kapsičky se plní toxickými látkami, které by ideálně měly být odváděny lymfatickými cévami – ale nejsou. Výsledkem je typická hrbolatá a ďolíčkovatá kůže – celulitida.
    Kdo je celulitidou nejvíce ohrožen? Jak již bylo řečeno, při tvorbě celulitidy mají svou roli pohlavní hormony. Pokud dochází k nějaké změně těchto hormonů v krvi, je větší riziko tvorby celulitidy. To může být například v pubertě, v těhotenství, při menopause, při užívání hormonální antikoncepce nebo užívání jiných hormonů. Samotné pohlavní hormony však nejsou tak mocné, potřebují take “spolupráci” vazivové tkáně – zejména ve chvíli, kdy dochází k ochabování této tkáně. K tomu může dojít několika cestami – špatnou životosprávou, špatnou a nevyváženou stravou bohatou na cukry a tuky, nedostatečným pitným režimem, ale take nedostatečným pohybem. Dalším “pomocníkem” tvorby celulitidy je nedostatečná funkce krevního nebo lymfatického oběhu. Pokud například lymfa neprotéká tak, jak by měla, dochází k onomu hromadění toxických látek ve vazivové tkáni. Obecně se tedy dá říci, že na vzniku celulitidy se podílí několik faktorů. Nemilou správou pro mnoho pacientek nebo pacientů trpících celulitidou je zpráva, že celulitida je také částečně založena na genetických faktorech. Nicméně při zredukování ostatních faktorů není dědičná stránka celulitidy tak významná, zásadní je momentální životospráva.
    Ačkoliv je celulitida spojována hlavně s lidmi s nadváhou, není to pravidlem. Trpí jí mnoho hubených a štíhlých žen. Je tedy zřejmé, že důležité jsou i jiné fakory než jen příjem kalorií a nadváha.
    Jak se tedy celulitidě vyhnout, popřípadě s ní bojovat? Při boji s celulitidou je důležité zacílit na všechny možné aspekty, které napomohly k jejímu vzniku. Pacientkám je tedy doporučován zvýšený příjem tekutin – zejména čisté vody, správná životospráva – vyvážený a správný jídelníček – dostatek zeleniny a ovoce, nenasycených mastných kyselin, proteinů, sacharidů apod. a zároveň zredukování takzvaných rychlých cukrů a dalších průmyslově zpracovaných a dochucovaných potravin, vyhýbání se alkoholu, kouření a stresu. Dále se snažíme o rozproudění krevního a lymfatického oběhu – nejlépe cestou přirozeného pohybu. Pacientka by se měla aktivně a pravidelně hýbat, doporučován je běh, rychlejší chůze nebo jakákoliv jiná aerobní aktivita, která rozproudí v těle krev a zároveň i lymfu. Pomocnými prostředky v boji s celulitidou jsou další různé postupy, jako např. lymfodrenáže – speciální masáže. Ty provádí zkušený profesionál a výsledkem by měl být zvýšený a zlepšený průtok lymfy tělem. Tím se zmírní nebo zabrání ukládání toxických látek do vazivové tkáně a tedy take vzniku hrbolků. Lymfodrenáže jsou však jen pomocnou metodou při boji s celulitidou, mezi základní metodu patří dodržování správné životosprávy se vším, co k tomu patří. V momentě, kdy pacientka doržuje správný přísun tekutin, správný jídelníček a dostatek pohybu, celulitida by se měla zmírnit, ne-li vymizet. Celulitida se však nedá vyřešit ze dne na den, zejména ne pokročilejší stadia 2. a 3. stupně. Protože se týká hlubších vrstev kůže a zároveň celého oběhového systému, je třeba mít při jejím léčení trpělivost i několik měsíců, nicméně při zodpovědném a zdravém životním stylu je riziko celulitidy takřka nulové.

  • Hana Norková:

    Účinky přístrojové a manuální lymfodrenáže.

    Zaujala mě přednáška o podtlakové lymfodrenáži. Ráda bych srovnala účinky přístrojové a manuální lymfodrenáže. Osobně s ní zkušenost nemám, ale moje sestra podstoupila přístrojovou lymfodrenáž. Hlavními příčinami, proč se rozhodla pro lymfodrenáž, byla celulitida v oblasti hýždí a stehen, ale hlavně také zadržování vody v těle, které se projevovalo otoky dolních končetin. Jelikož má sedavé zaměstnání, otoky a pocit těžkých nohou bylo její každodenní trápení spojené s nepříjemnými pocity v oblasti stehen a lýtek. Rozhodla se proto navštívit centrum estetické medicíny, kde podstoupila přístrojovou podtlakovou lymfodrenáž. Důvodem, proč se rozhodla pro přístrojovou a ne manuální bylo to, že nesehnala ve svém okolí nikoho vysoce kvalifikovaného. Terapie přístrojem spočívala v tom, že jí byly nasazeny speciální manžety, které se nafukovaly a vyfukovaly dle nastaveného programu ve směru toku lymfy od periferie směrem k srdci. Tento systém jí ,,tlačil“ na lymfatický systém a popoháněl lymfu a docházelo tak k odplavování odpadních látek. Celkem podstoupila 10 terapií 2x týdně. Při terapii pociťovala příjemné pocity, mírný tlak, žádnou bolest a mírnou masáž lýtek a stehen. Jedna terapie trvala zhruba půl hodiny. Už po první terapii měla pocit lehkosti nohou a měla nohy daleko méně oteklé než před terapií. Vliv na celulitidu ale skoro vůbec nepocítila a na otoky se jí osobně zdálo, že měla lymfodrenáž krátkodobý účinek. Kamarádka podstoupila manuální lymfodrenáž z důvodu žilních problémů a celulitidy, a tudíž mohu srovnat i její pocity. Při manuální lymfodrenáži docházelo k jemné masáži a stimulaci mízních uzlin, které prováděl osobně sám kvalifikovaný lymfoterapeut. Cílem bylo ,,odbklokovat“ mízní uzliny a účinněji filtrovat tak odpadní látky, než je tomu tak u přístrojové lymfodrenáže. Manuální lymfodrenáž mimo jiné podporuje vstřebávání tkáňové tekutiny a zrychluje tok lymfy. Změnu pociťovala ihned po první masáži i co se týče celulitidy, tudíž si myslím, že manuální lymfodrenáž je kvalitnější, ale že efekt může být omezen tím, jak kvalifikovaný lymfoterapeut ji provádí. Tuto masáž je obtížné kvalitně zvládnout i po hmatové stránce, tudíž ji musí opravdu provádět vyškolený specialista, protože podle mého osobního názoru může nekvalitní a neúplně provedená manuální lymfatická masáž spíše uškodit. V současnosti je bohužel velmi těžké najít opravdu kvalitní odborníky, protože se tato problematika stala v dnešní době velmi komerční a je velmi mnoho různých nabídek těchto služeb.

  • Margaréta Schindlerová:

    Ako tému svojej seminárnej práce som si vybrala augmentáciu prsníkov – čiže zväčšenie prsníkov implantátmi . Vzhľadom k tomu, že za poslednú dobu došlo k naozaj veľkému rozvoju oboru plastickej a estetickej chirurgie a o zákroky z tejto oblasti je čím ďalej tým väčší záujem, myslím, že je dobré mať o tejto oblasti aspoň základný prehľad. Ďalším dôvodom, pre ktorý som si túto tému vybrala je ten, že veľa žien – hlavne mojich kamarátok, nad plastickou operáciou premýšľa poprípade ju už absolvovalo, takže mám aj zopár informácii od osôb, ktoré s týmto zákrokom majú osobnú skúsenosť. A navyše som v rámci letnej praxe mala možnosť pár týchto operácií vidieť – a to bol moment kedy som sa o túto tému začala viac zaujímať a premýšľať nad ňou.

    Súčasná medicína a metódy plastickej a estickej chirurgie ponúkajú ženám, ktoré nie sú spokojné s veľkosťou svojich prsníkov riešenie. Samozrejme je veľmi důležité, aby si každá žena pred operáciou dôkladne premyslela svoje rozhodnutie – toto rozhodnutie by mala urobiť každá žena sama, bez toho aby bola příliš ovplyvňovaná okolím. Najčastejším dôvodom, na podstúpenie tohto operačního zákroku, ktorý ženy uvádzajú, je nespokojnost s veľkosťou svojich prsníkov, poprípadě změna tvaru a pevnosti pŕs po kojení , alebo následkom redukcie hmotnosti.

    Augmentácia prsníkov je operačný zákrok, ktorý prebieha v celkovej anestézii , trvá približne hodinu až dve . Počas tohto zákroku sa čiastočne pod veľký prsný sval (musculus pectoralis major) a čiastočne pod prsnú žľazu vloží prsníkový silikónový implantát, pričom cieľom je buď zväčšenie prsníkov , ktoré sú málo vyvinuté ( hypoplastické) alebo zväščenie a vytvarovanie prsníkov mierne ochabnutých (ptotických) .
    Na vloženie prsníkových implantátov je možné použiť rôzne prístupy ako například prístup z : pazuchy (axilly) , z podprsníkovej ryhy alebo z rezu okolo dvorca.
    Na augmentačnú mammaplastiku sa používajú rôzne druhy implantátov . Môžme ich rozdeliť podľa druhu náplne na implantáty, ktoré sú plnené gélom alebo implantáty plnené soľným roztokom , ktoré sú ale používané najmä v USA.
    U nás sa používajú takmer výhradne implantáty, ktoré sú plnené silikónovým gélom, práve preto, že silikón dokáže najvernejšie napodobniť konzistenciu , pohyb a pohmat prirodzeného prsníka.
    Ďalej môžme implantáty rozdeliť podľa tvaru – na okrúhle a anatomicky tvarované . Čo sa týka okrúhlych implantátov, hranica medzi nimi a prsníkom je viditeľnejšia a výsledný tvar prsníka nie je taký prirodzený, je až příliš okrúhly . Čo sa týka použitia anatomicky tvarovaných implantátov , výsledný efekt je s nimi prirodzenejší, rovnako ako aj sklon prsníka.
    Tvar implantátov samozrejme záleží na požiadavkách ženy, na tom, akú ma predstavu, že jej prsia budú po operácii vyzerať, ale myslím si, že je důležité aj poradiť sa s plastickým chirurgom, ktorý vie objektívne zhodnotiť, ktorý tvar by mohlo danej pacientke viac vyhovovať.
    Ďalej môžme implantáty deliť podľa druhu povrchu a to na implantáty hladké a textúrované – aj keď dnes sa používajú výhradne textúrované implantáty, a to práve kôli tomu, že vykazujú menšie riziko vzniku kapsulárnej kontraktúry než implantáty s hladkým povchom .
    Konečný výber druhu implantátu závisí na pacientke , na jej želaní ,dohode a konzultácii s plastickým chirurgom.

    Čo sa týka samotnej operácie, rez , ktorým je implantát vkladaný by mal byť samozrejme vedený čo najnenápadnejšie , pretože sa snažíme o to, aby pooperačná jazva bola čo najmenšia a čo najmenej viditeľná. Najčastejšie volenou cestou prístupu na vloženie implantátu je rez v záhybe pod prsníkom.
    Po provedení rezu následuje tupá preparácia tkaniva, čim sa vytvorí kapsa, do ktorej je vkladaný implantát.
    Bolesť po operácii je najhoršia prvý až tretí pooperačný deň – prsníky sú opuchnuté a celkovo citlivejšie na dotyk. Keď sa implantát umiesťnuje pod sval, je dĺžka rekonvalescenie dlhšia a zároveň aj bolesť po operácii je silnejšia. Po operácii chodí pacientka na pravidelné kontroly a po dobu 4-8 týždňov je nevyhnutné nosenie špeciálnej podprsenky.
    Často som sa pri riešení otázky zväčšovania prsníkov stretla s názormi , že to nie je vhodné už len kôli tomu, že žena nebude môcť s implantátmi kojiť. Je dokázané to, že medzi dojčením s implantátmi a bez nich nie je žiaden rozdiel, pretože keď sa operácia vykoná správne, tak prsná žľaza ostáva neporušená.

    Na záver by som to zhrnula tak, že podľa môjho názoru je chirurgický zákrok – augmentačná mammaplastika veľmi dobrou možnosťou pre ženy, ktoré nie sú spokojné so svojím prirodzeným poprsím, poprípade z neho majú komplexy alebo psychické problémy. Vzhľadom k tomu, že žijeme v dobe kedy je na estetiku a vzhľad človeka kladený veľký dôraz si myslím, že nie je nič zlé na tom, ak si žena takto zvýši svoje sebavedomie obzvlášť v prípadoch, kedy jej problém s nevyvinutými prsiami spôsobuje aj psychické problémy alebo komplexy. Je na rozhodnutí každej ženy, či sa pre túto operáciu rozhodne a pokiaľ áno , okolie by ju nejak výrazne odhovárať nemalo, pretože sa jedná o pocity a telo danej konkrétnej pacientky. Samozrejme, všetko je treba robiť so zdravou mierou a rozumom, a preto nie som veľký zástanca operácií, kedy si ženy dávajú implantáty stále vymienať za väčšie a väčšie so zámerom len zaujať a byť výstredná.

  • Anna Vítovcová:

    Manuální lymfodrenáž a lymfotejping

    Co je manuální lymfodrenáž? Jedná se o takzvaný druh jemné masáže. Je určena k podpoře odtoku lymfy. Lymfa je pro naše tělo důležitá, protože odnáší odpadní produkty od tkání. Lymfatický systém je do jisté míry závislý na stazích okolních buněk hladkého svalstva přítomných ve stěnách lymfatických cév. Jedná se o takzvané peristaltické pohyby, které pohání lymfu v lymfatických cévách. Poté je také zapotřebí kosterního svalstva, aby byla lymfa poháněna na větší vzdálenosti, tedy do lymfatických uzlin a z lymfatických uzlin do lymfatických kanálků. Při manuální lymfodrenáži nevyužíváme většího tlaku než 4kPa a je velice důležité vyhýbat se jakýmkoli rychlým a zbrklým pohybům, masáž musí plynulá, jemná, ale dostatečně intenzivní, aby ovlivnila tok lymfy. Masáž se sestává z kruhových, velice rytmických pohybů, které stimulují průtok lymfy.
    Při jakékoli manipulaci s lymfou ve větším rozsahu musíme myslet na otevření odtoku lymfy, a tedy nejprve musíme manuálně otevřít ductus thoracicus. I tato masáž se sestává z kruhových pohybů v oblasti pod klíční kostí, nezáleží jakou stranu budeme masírovat.
    Jinou metodou stimulace lymfy je lymfotejping. Lymfotejping je opět manuální metoda, která se sestává ze správného užití a aplikace takzvaného kineziotejpu. Jedná se o asi 5cm široké lepivé pásy rozstříhané většinou na pět 1cm širokých menších proužků (baze kineziotejpu zůstává nenastříhaná), které se lepí v co největší hustotě na inkriminovaná místa. Touto aplikací způsobíme podtlak v mezibuněčném prostoru a umožníme tak správnému proudění lymfy do lymfatických cév ve směru k bazi kineziotejpu. Baze by tedy měla směřovat k co nejbližším lyfatickým uzlinám, abychom zajistily správnou funkci a účinnost kineziotejpu.
    Tato metoda napomáhá ke správnému proudění lymfy a tedy ke správnému fungování cévního a lymfatického systému. Je to korekční metoda, která pomáhá pacientům:
    - se špatným žilním řečištěm (chronická žilní insufucience, varixy, bércové vředy, otoky..)
    - u pacientů s ICHDK
    - při léčbě lymfedémů
    - při léčbě lipedémů
    Před aplikací je vždy vhodné vyšetření cévním lékařem.
    Lymfatický systém představuje obrovský problém, protože úzce souvisí právě s krevním řečištěm. A proto správný odtok lymfy je esenciální pro správné fungování všech tekutin v těle. Bohužel tento systém je dost často opomíjen, avšak jeho význam je nezpochybnitelný. Nesprávné fungování odtoku lymfy je někdy pro člověka nepříjemná záležitost a například velice časté otoky nohou ve velké míře snižují kvalitu života. Někdy jsou důsledky nesprávného fungování lymfy pro člověka přímo fatální. Lymfatickými problémy trpí velká část lidské populace a není mnoho metod, jak těmto problémům předcházet.

    Anna Vítovcová

  • Zuzana Maierová:

    Modelace prsou- Zpevnění
    Vybrala jsem si jako téma seminární práce modelace prsou zaměřené na zpevnění. Zaujala mě totiž přednáška na Estetickou chirurgii, tak jsem si jedno odvětví chtěla přiblížit.
    Současným trendem, je touha žen mít ideální tvar svého poprsí. Ženské prsy byly od nepaměti symbolem krásy a ženství. Jejich tvar, symetrie a velikost mohou výrazně ovlivnit psychiku ženy, začne-li žena vnímat dle svého názoru či názorů okolí, nějaké odchylky či nedostatky. Tyto problémy se prakticky nedají řešit jinak než chirurgicky.
    K modelaci prsou eventuálně ke zmenšení prsou se obvykle přistupuje, když došlo k povolení prsní žlázy provázené výrazným snížením elasticity kůže. Nejčastěji tomu bývá po těhotenství a kojení nebo výrazném zhubnutí. Vzhledem k tomu, že kůže prsu, která rozhodující mírou přispívá k jeho tvaru, je povolená a v určitém nadbytku, je třeba tento kožní plášť zmenšit. To se bohužel nedá provést bez jizev, které se musejí na prsu v různém rozsahu udělat. Protože vždy musí dojít k určitému posunu dvorce, je vždy jizva cirkulárně kolem dvorce. Pouze u malého rozsahu povolení prsů a potřebným menším posunem dvorce může po modelaci prsou zůstat pouze u této jizvy. Při větším rozsahu je dále řez a tím i následná jizva vedena dle rozsahu zákroku dolů od dvorce ve střední čáře a do podprsní rýhy buď obloukovitě do zevní strany, nebo je řez v celém rozsahu podprsní rýhy a výsledná jizva ve tvaru tzv. kotvy. Při větším povolení prsní žlázy je třeba modelovat i žlázu tak, aby byly prsy tvarově pevné a stabilní a efekt operace dlouhodobý. Tvarové efekty modelačních operací jsou dobré, obtížně ovlivnitelné je však hojení jizev. Kůže hrudníku, zejména horní poloviny a nad hrudní kostí, má obecně spíše sklony k výraznějším a dlouhodobě se stabilizujícím jizvám. Proto se odborníci snaží při modelaci prsou, jizvy směřovat pouze kolem dvorce a dolů pod prsy, ale i zde může docházet k hojení výraznější jizvou, která vyžaduje dlouhodobou péči.
    Další otázkou je, kdy a jak modelaci prsou provádět. Schopnost mléčné žlázy kojit je každým chirurgickým zásahem do žlázy ovlivněna a její funkce je tím zásadně ohrožena. Vzhledem k tomu, že při modelaci prsou již dochází někdy k dosti velkému zásahu do prsní žlázy, měli bychom tuto operaci provádět, pokud již není plánováno těhotenství s následným kojením. Pokud se operuje u žen před těhotenstvím, je třeba si uvědomit, že případné kojení nebude v budoucnu velmi pravděpodobně možné. Výjimkou jsou pouze modelace prsou v malém rozsahu, kdy pouze zpevňujeme kožní plášť kolem dvorce a do žlázy se téměř nezasahuje. Rozsah jizev a míra zásahu do žlázy a její případná redukce, by měly být zvoleny vždy až po konzultaci s operatérem. Obecně je vždy snaha o co nejmenší rozsah jizev.
    Horní věková hranice je dána celkovým zdravotním stavem a rozsahem plánované operace.
    Před operací modelací prsou je zapotřebí, aby pacientka měla dobrý a stabilizovaný stav. Jak už jsem psala, určitě by měla být vyloučena gravidita, jednak z důvodu narkozy a jednak z důvodu zásahu do prsní žlázy. A jednak by také neměla měsíc před zákrokem prodělat akutní zánětlivé či virové onemocnění.
    Poté dojde k samotné operaci, která se provádí v celkové anestezii. Operační řezy jsou vedeny dle předchozího vyměření a nákresu, které se provádí před operací ve stoje, aby byl dobře vyhodnocen potřebný posun a zpevnění prsou. Nadbytečná kůže prsu se odstraní tak, aby bylo zachováno podkoží a žláza. Po té se dle typu modelační operace uvolní řezem žláza tak, aby bylo možno provést její modelaci a posun dvorce. Pokud je třeba, může se i část žlázy odebrat. Dále se provede sešití a modelace žlázy vnitřními vstřebatelnými stehy a následně i sešití podkoží a kůže. K tomu se používají rovněž vstřebatelné stehy, které dlouhodobě podporují pevnost jizvy při hojení. Do prsů jsou vloženy drény, které odvádějí drobné krvácení a tkáňový sekret. Nakonec se přikládá podložený absorbční elastický obvaz. Operační doba modelace prsou je obvykle 60-90 minut dle rozsahu operace.
    A nakonec bych zmínila pooperační průběh po zpevnění prsou. Kontrola po modelaci prsou se provádí druhý den, pokud je průběh standardní, odstraňují se drény a pacientka je propuštěna do domácího ošetřování. Zejména první dny po plastické operaci prsou je třeba dodržovat klidový režim, zejména omezit pohyby horních končetin v ramenním kloubu směrem vzhůru. Rovněž tělesná teplota může přechodně na 1-2 dny stoupat do 38 st. C. Elastický obvaz se ponechává většinou 4-5 dnů po operaci, další způsob fixace, masáže prsů a jizev i užívání kompresního elastického prádla určí ošetřující lékař dle typu a rozsahu operace a stavu hojení. Kožní stehy se většinou odstraňují 7-10 den po zpevnění prsou, vnitřní stehy se vstřebávají několik týdnů. Přechodně se může objevit snížená citlivost části kůže prsů a dvorců, která se postupně obnovuje a stabilizuje se obvykle do 3 – 6 měsíců po operaci.
    Za tvarově stabilizované můžeme prsy pokládat nejdříve za 1-3 měsíce po plastice prsou.
    Do běžného režimu se pacientka po modelaci prsou může vrátit při nekomplikovaném průběhu po 10 – 14 dnech po operaci. Plná fyzická zátěž a sportování jsou možné asi po 1-2 měsících dle rozsahu zákroku a stavu hojení. Rekonvalescence je však individuální a závisí nejen na daných schopnostech hojení každého jedince, ale je i odrazem svědomitosti pacienta v době pooperační péče a rehabilitace.
    U žen nad 35 let věku doporučujeme s odstupem 6-12 měsíců od operace zahájit pravidelné kontroly v mammologické poradně dle místa bydliště.
    Toto téma mě velice bavilo a díky tomu jsem si také ujistila v tom, že pokud to nebude nezbytně nutné, tak na tento typ operace dobrovolně nepůjdu.

  • Prisca Amoussa:

    Lipofilling

    Starší lidé se potýkají s estetickými problémy, které lze řešit operačně či zákrokem bez operace. Existuje mnoho metod, kterých mohou využít – pomocí pulzního světla, umělých implantátů, fototerapie, laseru, ozonizace, nebo mezi novější metody patří nitkový lifting, lipolifting a mnoho dalších zákroků, jež lidem esteticky napomáhají.

    Lipofilling je jedna z metod patřící do zákroků plastické chirurgie, kdy se na místo silikonového implantátu vloží do těla vlastní tuk. Lipofilling je v dnešní době již dostatečně rozvinut a jedná se o nejpřirozenější metodu náhrady tkáně v těle, a díky tomu se stává tento typ operace u pacientů oblíbeným. Této metody lze využít po celém těle, hlavně v místech, kde podkoží nemá dostatečný objem, avšak setkáváme se s využitím především v obličejové oblasti okolo očí, nebo v oblasti prsou.

    Seminární práce představuje lipofilling jako výhodnou, přístupnou a relativně trvalou přírodní metodu nahrazování výplňových materiálů v plastické chirurgii tukem, který navíc obsahuje regeneraci prospěšné kmenové buňky, popisuje některé výhody a nevýhody metody, opatření tukového implantátu, a poukazuje na využití v praxi.

    Metoda je šetrná z toho důvodu, že je tuk odebírán z vlastního těla. U těles tělu neznámých se mohou vyskytovat alergické reakce, zjizvení, a další komplikace ve smyslu odpovědi organismu na neznámé těleso. Nevýhodou může být, že tuk nemusí zůstat již doživotně na místě implantace, ale může se vstřebat a poté je třeba podstoupit operaci znovu. Vstřebání tuku však není stoprocentně jisté, záleží na preciznosti provedení operačního zákroku a na opatření tuku před samotnou implantací do těla pacienta. Lipofilling je též pro pacienty cenově výhodnější, jelikož nemusí hradit výplňové materiály.

    Tuk se odebírá na místech kde je jej větší množství metodou liposukce, kdy však plastický lékař musí být opatrný, aby nepoškodil tkáň. Následuje rafinace tuku – nejčastěji v centrifuze. Rafinací musí tuk projít z toho důvodu, aby nebyl ihned vstřebán. Tato metoda je časově náročná, protože se tuk implantuje pomocí malých aplikačních kanyl po malých množstvích tkáně, je tedy provedeno až několik stovek vpichů. Kmenové buňky obsažené v tukové tkáni usnadňují přijetí tohoto přirozeného implantátu okolními tkáněmi rychleji, jelikož kmenové buňky ulehčují prorůstání cév tukovou tkání, do té doby než je tkán vyživována prorostlými cévami je závislá na tkáni okolní, která jí poskytuje veškerou výživu.

    V současné době se využívá lipofillingu v plastické chirurgii – při zvětšování poprsí či rtů, nebo u anti-aging medicíny – například při remodelaci rysů v obličeji (propadnutá tvář, vyhlazení vrásek, kruhy pod očima). Dalším využitím je kooperace lipofillingu a chirurgie, které se využívá ku příkladu při operaci očních víček, či facelifting.

    Již v úvodu jsem zmínila několik metod estetických náprav. Věnovala jsem pozornost lipofillingu z toho důvodu, že pro mne byla tato metoda novinkou a zaujala mne. Myslím si, že by lidé měli být informováni i o novějších i šetrnějších procedurách, které mohou podstoupit na místo těch, které jsou již zašlé a pacienti si mohou myslet, že medicína nehledá nových způsobů léčby či zákroků. Dovolila bych si říci, že v plastické chirurgii lidé – pacienti chodí za lékaři s konkrétní představou i způsobem provedení (zde je myšlen typ zákroku).

  • Linda Ehrenbergerová:

    Parciální formování postavy
    aneb už žádný Sokol a gymnastika, ale estetická studia a elektrogymanstika.
    Internet, časopisy i všechna ostatní media doslova přetékají výkřiky typu: „ hubni bezbolestně“ „ jak zhubnout bez cvičení“ „chceš zhubnout, ale ne cvičit? Jde to“
    Nicméně o elektrogymnastice se zatím tolik nemluví. S nadsázkou lze říci, že za nás zhubne myostimulátor. Ten se na rozdíl o našich motoneuronů neunaví, jeho vlákna nepodléhají refraktivní fázi a vysílá impulzy jeden za druhým na našim svalům. Takovýto impulz vyvolá takzvanou protrahovanou sumaci u aktinu a myozinu a výsledkem je větší spotřeba ATP neboli energie. Tělo tuto energii po vyčerpání zásob ze svalového glykogenu atd. začne brát z tukové tkáně. Jakožto bohatého rezervoáru energie v našem těle. Elektrody myostimulátoru jsou aplikovány na partie, kde je žádoucí shodit pár kilo tuku. Je to hlavně oblast hýždí, vnitřní a zadní strana stehen, břicho.
    Metoda se zdá samospasná, nicméně já v ní vidím maximum lenosti lidí. Většina obézních lidí si za svou obezitu může sama. Samozřejmě teď nemluvím o pacientech s diabetem mellitu nebo dalšímu poruchami endokrinního systému. Obezita jakožto civilizační nemoc je dána zvýšeným příjmem nad výdejem. Přejídání se v kombinací se špatným složením stravy na jedné straně a na té druhé je sedavý způsob života, úbytek sportovních aktivit nebo klidně jen chůze.
    Jediným efektivním a zdravým způsobem jak se dá zhubnout je pohybem a úpravou stravy. A právě pohyb hraje podle mého názoru hlavní roli. Je důležité se umět donutit jít cvičit, překonat lenost a dopřát tělu, co mu náleží. Pohyb má pozitivní efekt ve všech ohledech, hubneme, posilujeme svaly, stáváme se odolnějšími proti nemocem, ale i stresu, protože sportem si odpočine mysl. Je to prevence onemocnění hlavně kardiovaskulárního a pohybového ústrojí. Ať už při společném cvičení v různých fitness centrech nebo běháním v lese se člověk odreaguje a naplní novou energii a chutí cvičit i nadále.
    Toto všechno s elektrogymanstikou mizí. Místo hodinového kruhového tréninku s kamarády si jdeme 2x týdně na 40minut lehnout pod clonu s infračerveným zářením, který zvyšuje náš metabolismus a na naše problémové partie si místo dřepů a kliků necháme nalepit elektrody, které to udělají za nás. Takže rčení, že bez práce nejsou koláče není tak úplně pravdivé v tomto případě.
    Abych nebyla jak ti zlí jazykové, musím uznat i světlé stránky věci. Například u žen kolem 50 po menopauze je metabolismus a spalovaní tuků pomalejší o proces hubnutí je opravdu těžký. V těchto případech elektrogymnastika může velmi podpořit přislušnou dámu/ gentlemana v jejich snažení. Ale jen jako podpůrná berlička. Není žádoucí, aby dámy vyššího věku se přestaly hýbat úplně, ale je žádoucí, aby viděly efekt svého snažení a nepřestávali.
    Závěrem bych dodala, že elektrogymanstika je metoda velmi lákavá nicméně to jsou i cukrárny a takové se jim dokážeme většinou ubránit.

  • Andrea Matouchová, 3102:

    Bělení zubů
    Obsah:
    1. Úvod do situace
    2. Ordinační bělení
    3. Domácí bělení
    4. Cena
    5. Jiná alternativa

    1. Úvod do situace

    Moje téma seminární práce je v dnešní době stále více používaným trendem a v populaci roste zájem o tento zákrok. Současná moderní doba krásný úsměv u lidí vyžaduje a stává se společenskou nutností.
    Již od chvíle prořezání zubů do dutiny ústní začíná původní odstín zubu tmavnout. Nevzhledné zbarvení je nejčastěji způsobené usazováním pigmentů z kouření cigaret, žvýkání tabáku, častého pití kávy, černého čaje, červeného vína, coca-coly. Může být ovšem způsobené i úrazem zubu s následným odumřením zubní dřeně, při nesprávném ošetření kořenových kanálků, nebo ke zbarvení zubu může dojít po změně barvy několikaleté výplně, zejména amalgámové koroze. Ze zažloutlých, pigmentovaných zubů lze speciálními technologiemi docílit krásně bílých zubů.
    Bělení zubů má více způsobů zhotovení. Je možné zakoupit si prostředky pro domácí péči, nebo lze odborný zákrok podstoupit u svého zubního lékaře přímo v ordinaci, nebo u dentální hygienistky. Obě technologie jsou velice účinné, pokud se dodrží předepsaný technologický postup.
    S bílými zuby může pacient odcházet již po první návštěvě svého stomatologa, nebo pro efektivnější zhotovení je možné podstoupit vícefázové ordinační bělení.
    2. Ordinační bělení
    V prvním kroku zubní lékař provede stomatologické vyšetření, kam také patří důkladná anamnéza pacienta, zhodnotí stav chrupu, zaznamená si důvod zbarvení zubů. Nezbytnou součástí je instruktáž dentální hygieny, zhodnocení stavu zubní skloviny a poté následuje odstranění nečistot, které zbarvení způsobují.
    Tento způsob bělení trvá 60-90 minut. Nejprve se vyčistí zuby a pak se aplikuje ochranná hmota na dásně a lékař nanese bělící přípravek na zuby. Aplikuje se na zuby bělící látka, která proniká do povrchu zubu a chemicky reaguje s usazenými pigmenty, které rozkládá. Principem tohoto zákroku je odstranění organické složky skloviny. Sklovina obsahuje 87% anorganických (minerálních) látek, 2% organických látek a 11% vody. Výsledkem je odbarvení, tedy zesvětlení zubu. Klade se otázka, do jaké míry je bělení zubů fyziologické. Není, ale v dnešní době převažuje nutnost estetického vzhledu ve společnosti a to je důvodem mnoha lidí pro jejich rozhodnutí zuby vybělit. Pokud je důvodem zabarvení již výše zmíněný úraz zubu, aplikuje se bělící vložka přímo do zubu.
    Pro zvýšení účinku bělící látky se používá speciální lampa s modrým světlem. Tento způsob bělení je rychlejší, efektivnější, ale také finančně náročnější. Dokonalé vybělení zubů u intenzivně zbarvených zubů nemusí být docíleno po první návštěvě ordinace, ale i po 2-4 zákrocích.
    Jako bělící látka se používá osvědčený karbaminperoxid, v koncentraci nad 15% se užívá v klinickém, ordinačním bělení. Nejvyšší koncentrací je 35 %.
    3. Domácí bělení
    Tato metoda je pomalejší a levnější, používá se však bělící látka s menší koncentrací a to od 3 do 10 %. Pacientovi lékař v ordinaci zhotoví otisk a následně v laboratoři zubní technik vyrobí tzv. nosič bělícího gelu. Při další návštěvě se nosiče pacientovi vyzkouší v ústech, a pokud všechno sedí jak má, lékař pacientovi předvede, jak se gel do nosiče aplikuje a jak se nosič s gelem nasazuje. Poučený pacient s tímto vybavením odchází domů. Průměrná doba bělení trvá 2 týdny a to s denní aplikací 1-2 hodiny přes den či v noci. U pacientů s výrazně tmavými zuby se léčba prodlužuje až na 6-8 týdnů.
    4. Cena
    Cena bělení zubů závisí na počtu aplikovaných dávek, na počtu návštěv v ordinaci. Průměrně se cena pohybuje okolo 5.000 Kč, ale u intenzivního zabarvení zubů může dosáhnout i 20.000 Kč.
    5. Jiná alternativa
    Další možností změny nevzhledné barvy zejména předních zubů je zhotovení protetické práce. Používají se velice estetické fazety, jedná se o fixní náhrady. Jsou to tenké lamely přesně přiléhající na přední plochu zubu a řezací hranu a jsou pevně natmeleny na pacientových zubech. Zubní lékař před tímto zhotovením preparuje plošky pouze minimálně invazivně a tloušťka lamel nebývá silnější než 1 mm. Používají se u esteticky rušivých diskoloracích skloviny i zuboviny, u mírných anomáliích v postavení, tvaru, velikosti, lze jimi uzavřít mezeru mezi horními řezáky, také jimi lze zakrýt neestetické abraze zubních tkání. Je to velice estetické řešení, které v ústech pacienta může sloužit řadu let.

  • Markéta Mohylová:

    Morfologie kůže – Strie

    V první řadě si řekneme o stavbě kůže. Kůže se skládá ze tří základních složek: pokožka, škára a podkožní tuková tkáň. Pokožka (epidermis) je na povrchu kůže a je její nejtenčí vrstvou. Je z hlediska kosmetologie nejdůležitější, protože určuje strukturu a vzhled. Hlavními buňkami pokožky jsou keratinocyty (95%), které obsahují bílkovinu keratin a také obsahují barvivo melanin (melaninocyty). Epidermis tvoří pět vrstev (bazální buňky, ostenaté buňky, zrnité buňky, světlolomné buňky, rohové buňky). Těchto pět vrstev tvoří odolnost kůže. Buňky směrem k povrchu rohovatí a odlupují se. Proces obměny trvá zhruba 4týdny (na hlavě 2týdny). Ve stáří je tento proces pomalejší a to má příčinu stárnutí.
    Dále se bude hovořit o škáře (dermis). Škára je střední vrstvou kůže, kde jsou uloženy nervová zakončení. Vazivové buňky (fibroblasty) vytvářejí tři typy vláken. Nejsilnější jsou kolagenní vlákna, probíhají paralelně s kožním povrchem a jsou zodpovědná za pevnost kůže. Elastická vlákna v horní části škáry vytvářejí jemnou síť, čímž zajišťují pevnost a elasticitu kůže. V dolní části škáry probíhají rovnoběžně s povrchem kůže. Dále je ve škáře přítomné jen velmi malé množství retikulárních vláken. Vlákna a buňky spojuje mezibuněčná hmota. Lze si ji představit jako pórovitý gel, jehož otvory jsou vyplněny vodou, ionty, bílkovinami a cukry. Úbytek kolagenu a elastických vláken způsobí stárnutí (po 30. roku života). Dermis dále obsahuje: mazové, potní a pachové žlázy, vlasové folikuly, cévy (krevní a lymfatické).
    Podkoží (subcutis) je nejspodnější vrstva kůže. Tvořena z řídkého pojiva, tukové tkáně (adipocyty).
    My se dále budeme zabývat kosmetickým problémem kůže a to je vznik strií na těle.
    Výskyt strií
    Větší předpoklady ke tvorbě strií mají ženy. Objevují se u až 70% dívek a 40% chlapců v období dospívání a 90% žen v těhotenství. V graviditě se stávají viditelné až během posledního trimestru, ale u některých žen se mohou tvořit od prvního nárůstu hmotnosti či zvětšení břicha. U mužů se strie tvoří v období dospívání, při výrazném zvýšení hmotnosti a rychlém nárůstu svalové hmoty při intenzivním posilování, zejména pokud je podpořeno užíváním anabolických steroidů.
    Porucha vaziva
    Strie se řadí mezi atrofické poruchy vazivové tkáně kůže. Atrofie (ztenčení normálně vyvinutého orgánu) je výsledkem degenerativních a regresivních (ústupných) změn pokožky a vazivové tkáně škáry. Při atrofii dochází ke ztenčení a ztrátě elasticity kůže, zmenšení počtu vlasových váčků a prosvítání žilek. Kůže bývá suchá a svědící.
    Vzhled strií
    Vzniku strií předchází svědění pokožky, jež bývá napjatá a zeslabená. Zpočátku jsou nenápadné, mají světlou barvu, ale postupně se prodlužují, rozšiřují a tmavnou. Nabývají červenofialové barvy a mírně vystupují nad povrch. Jestliže již pokožka není napnutá, začnou blednout, vznikají bělavé až stříbřité vkleslé pruhy se svraštělým povrchem a ztenčenou kůží. Strie nikdy nemizí, postupem času jsou však méně nápadné.

    Kde strie vznikají?
    Nejčastěji se objevují na hýždích, bocích, horních partiích stehen, v podpaží a na ramenou. Při rychlém růstu probíhají strie jako příčné proužky v bederní krajině. U těhotných se nejvíce tvoří na prsou a břichu. V podstatě se mohou objevit kdekoliv na těle, ale nejčastěji v místech, kde je uloženo větší množství tuku.
    Strie a jejich léčba
    Uspokojivá léčba strií neexistuje. Uspokojivá léčba strií neexistuje. Proto je nezbytné spíše striím předcházet, než je léčit.
    Prevence strií
    Nejúčinnějším opatření proti tvorbě strií je zajistit, aby byla kůže dostatečně hydratovaná a vláčná, a tak si zachovávala maximální pružnost. Toho dosáhnete správnou výživou, hydratací a aplikací podpůrných přípravků.

  • Lenka Peterková:

    Epilace a depilace
    Jako téma seminární práce jsem si vybrala epilaci a depilaci, ale chtěla bych toto téma uchopit i z trochu jiného pohledu, než jen popsat dané úkony a vysvětlit rozdíly. Chtěla bych se díky tomuto tématu dotknout jednoho kosmetického problému, který trápí bohužel velké procento žen a to je zarůstání chloupků. A to z toho důvodu, že i moje kamarádky trápí zarůstání chloupků a proto mi přijde zajímavé podívat se hlouběji na možnosti řešení tohoto problému.
    Přesto je důležité na začátku vysvětlit rozdíly mezi epilací a depilací.
    Co to tedy epilace a depilace je a jaký je mezi nimi rozdíl?
    Epilace je odstraňování chloupků z lidského těla včetně kořínků. Může být trvalá a to tehdy, pokud je odstraněna i vlasová cibulka, nebo dočasná. Po dočasné epilaci dochází k obnovení chloupků a to zhruba do 3-6 týdnů.
    Mezi metody trvalé epilace patří: epilace pulzním světlem, epilace laserem a epilace elektronickou jehlou.
    Mezi metody dočasné epilace patří : vytrhávání pinzetou, epilace voskem a epilace cukrovou vatou.
    Tímto se zásadně epilace liší od depilace, kdy se při depilaci odstraňují pouze viditelné části chloupků a k obnovení chloupků dochází již během několika dní.
    Mezi metody depilace patří: holení (odstraňování chloupků žiletkou) a chemická depilace pomocí depilačních krémů.

    Jaká z těchto metod je tedy pro nás nejvhodnější pokud trpíme zarůstáním chloupků? Proč a jak tento problém vzniká a jak se projevuje?
    Některé ženy mají sklon k zarůstání chloupků dán geneticky a chloupky jim zarůstají jak po epilaci, tak po depilaci. Problémy mohou ale nastat i u žen, u nichž během pravidelné epilace došlo k oslabení růstu chloupků natolik, že nejsou schopny prorazit svrchní vrstvu pokožky a chloupky tak zarůstají. Místo zarostlého chloupku bývá začervenalé a velmi často se vyskytují až bolestivé hnisavé pupínky, po kterých může zůstat nevzhledná jizvička. Nejenže jsou pupínky nevzhledné, často bývají také bolestivé a tak je důležité dbát jak na prevenci, tak na případné řešení problému.
    Zarůstání lze eliminovat správnou péčí o pokožku. Pokud je zarůstání dáno oslabením chloupků epilací, tak nejjednodušším řešením je vrátit se k holení, kdy je velmi nutná hygiena, jak před depilací, tak po depilaci.
    Druhou možností, která je vhodná pro všechny příčiny zarůstání chloupků je laserová operace. Laserová operace má mnoho výhod. Odstranění chloupků je ve většině případů trvalé a ošetření je velmi rychlé a vhodné i pro větší plochy (např. nohy, záda..). Bohužel ale tak jako všechny metody, má i tato svá negativa a to ta, že tato metoda není tak účinná u lidí s velmi světlými chloupky. Laserová operace pracuje na principu odstraňování chloupků díky pigmentu vlasového folikulu.
    Laserový paprsek je pigmentem pohlcen a je dále přeměněn na teplo a tak postupně dochází k úplnému zničení celého folikulu. Z toho tedy plyne, že pokud jsou chloupky naprosto bez pigmentu, nelze laserovou operaci použít. Druhé její negativum je cenová náročnost. Aby byla laserová operace naprosto účinná, musí se několikrát opakovat a cena se tedy odvíjí nejen od velikosti plochy, ale i od počtu laserových pulzů.

  • Michaela Růžičková:

    Estetická medicína a regenerace
    Lymfodrenáž
    Michaela Růžičková

    Estetická medicína pomáhá i ke tvarování postavy, tím že pomocí přístroje se odstraní nadbytečný tuk. Jde vlastně o léčbu celulitidy. Tyto zákroky probíhají bezbolestně, neboť přístroje pracují na principu ultrazvukové nebo radiofrekvenční energie, která působí na tukové buňky, naruší je a odplaví cestou mízních cév. Tato metoda se nedoporučuje osobám, které mají potíže s ledvinami, neboť při ní dochází k zatížení lymfatického systému. Všechna uvedená ošetření probíhají vleže, tak že klientům přináší i jistý způsob relaxace.
    Lymfodrenáž neboli lymfatická drenáž či masáž je v současnosti jednou z nejlepších metod umožňujících odstraňování celulitidy.
    Lymfodrenáž je však velice populární léčebnou metodou i v dalších oblastech jako např. při detoxikaci organismu, zlepšování fyzické kondice organismu a používá se při léčbě otoků jakéhokoliv původu. Lymfodrenáž lze provádět jak manuální technikou, tak i pomocí k tomu určených přístrojů.
    Lymfatická drenáž působí na lymfatický systém organismu, který je tvořen mízními cévami a uzlinami tím způsobem, že zlepšuje proudění mízy a přispívá tím ke zlepšení odvádění škodlivin a nečistot.
    Manuální lymfodrenáž se provádí malými krouživými pohyby lymfoterapeuta, který se snaží ovlivnit pouze kůži a mírné podkoží. Správné proudění lymfy je dobré pro vnitřní funkci organismu. Používá se při léčbě otoků a pro zlepšení imunity, pro odstranění celulitidy, pro prevenci proti křečovým žilám, v neposlední řadě pomáhá při boji proti obezitě. Lymfodrenáž není žádoucí v případě onkologického onemocnění, nebo při užívání antibiotik nebo také v případě těhotenství.
    Přístrojová lymfodrenáž se používá častěji než manuální, tato metoda nebývá tak časově náročná. Jedná se přístroj, kde se používají kompresní návleky na určité části těla, nejčastěji se používají kompresní návleky na nohy či celé kalhoty. Návleky jsou tvořeny vzduchovými komorami, které kde příslušného programu střídavě pracují. Je vhodnější při vyšší tuhosti tkání, zvláště ve třetím a čtvrtém stupni celulitidy či u tuhých lymfedémů. Je přípravou pro manuální lymfodrenáž. V ČR je velmi oblíbená tato metoda, movitější klientky si přístroj pořizují i domů.

    Po lymfodrenáži by se měl dodržovat určitý režim, dostatečně pít, protože tělo ztrácí drahocenné minerály a ionty, které je potřeba do těla doplnit. Zvýšit konzumaci ovoce a zeleniny. V dopoledních hodinách čerstvé, ve večerních spíše vařenou či dušenou. Omezit jednoduché cukry a tuky. Vhodné jsou složené cukry, které jsou obsažené v celozrnných obilninách. Snížit příjem živočišných bílkovin.

  • Klára Štolková:

    Fototerapie

    Úvod

    Fototerapie představuje moderní klinickou terapeutickou metodu využívanou především na poli estetické medicíny a dermatovenerologii při léčbě onemocnění typu fotoresponzívních dermatóz. Zejména indikovaná bývá u psoriázy, atopického ekzému a vitiliga. Pacientům s těmito onemocněními pomáhá fototerapie, jak eliminovat klinické účinky a jejich komplikace tak jejich estetický dopad na vzhled.

    Obecné informace

    Obecně fototerapie využívá světlo určitého spektra slunečního (nejčastěji) záření, resp. je pacientovi aplikována dávka neionizujícího elektromagnetického záření přímo na kůži. V dermatovenerologii se nejčastěji využívá dvou zářičů (klasifikováno podle frekvence) a to úzkospektré UVB a fotochemoterapie UVA. Hlavním terapeutickým účinkem, který se využívá je imonumodulace (až imunosuprese) prostřednistvím regulačních a tlumivých vlastností ultrafialového záření na imunitní děje jak vrozené jak získané.

    Typy záření a mechanismus účinku

    UVB je reprezentováno ultrafialovým zářením v oblasti spektra o délce 320 -400 nm. Vyznačuje se erytemogenním účinkem a rozvojem tzv. pozdní pigmentace. Dále se dělí se do několika kategorií:
    • Širokospektré UVB (290 – 320 nm)
    • Selektivní UV fototerapie (305 – 325 nm)
    • Úzkospektré UVB (311 nm)
    o Při dlouhodobém pozorování aplikace úzkospektrého záření, bylo zjištěno nižší riziko vzniku rozvoje kancerogeneze a také eliminace erytemogenního účinku.
    • Excimerové světlo a laser (308 nm)
    o Excimerované světlo může mít jak laserové, tak nelaserové zdroje. Výhodou je vyšší účinnost při aplikaci stejné dávky jako u výše jmenovaných, použití nižší frekvence a zkracuje se i nutná doba léčby. U laseru je však třeba počítat s tím, že není možné jeho celotělové využití a jeho použití je omezeno pouze na lokálně vymezená ložiska.
    Mechanismus účinku UVB je dán tím, že jde o záření vysokoenergetické a krátkovlnné, tudíž jeho průnik je omezen pouze na epidermis, kde proniká až k bazální membráně, následně dochází k jeho absorpci a zároveň se může dostat až do papilární dermis – působí tak na keratinocyty, melanocyty a T – lymfocyty. Inhibičním účinkem na T- lymfocyty dojde ke snížení buněčně zprostředkované imunitní odpovědi, čímž vzniká protizánětlivý účinek fototerapie.
    Na druhou stranu, mechanismus účinku UVA je zejména imunomodulační, což je dáno tím, že se jedná o záření nízkoenergetické a dlouhovlnné. Proniká až do dermis, kde působí na lokální buněčné elementy (Th – lymfocyty, mastocyty a Langerhansovy buňky). Na Th- lymfocyty má apoptický účinek, u mastocytů a Langerhansových buněk dochází k eliminaci jejich počtu.
    K léčbě fotoresponzivních dermatóz se kromě fototerapie využívá i biologické léčby – kombinací obou potom mluvíme o tzv. „přirozené biologiecké terapii“.

    Rizika a nevýhody

    Kromě terapeutických výhod má fototerapie však i klinicky nevýhodný aspekt, čímž je možnost rozvoje karcinogeneze prostřednictvím cytostatických a imunosupresivních efektů. U UVB záření je hlavním nebezpečím jeho schopnost absorbovat se v DNA a tvořit fotoprodukty. Stejně tak dochází k poškození DNA i UVA zářením, nicméně zde je hlavním patofyziologickým mechanismem tvorba kyslíkových radikálů, které způsobují zlomy v DNA. Postupně tak dochází ke kumulaci genetických mutací, které mohou následně spustit maligní transformaci buňky.
    Avšak na obranu proti mutagennímu účinku záření aplikovanému přímo na kůži, je vyvinuto několik ochranných mechanismů, které riziko kancerogeneze snižují. Patří mezi ně:
    • Reparační mechanismy DNA
    • Antioxidační mechanismy
    • Buněčná hyperplazie
    • Pigmentace
    • Apoptóza
    Nicméně, vznik karcinomu kůže v důsledku fototerapie nebyl doposud jednoznačně prokázán. Tato terapie je obecně považována za bezpečnou.
    Závěr
    Fototerapie stále zůstává nenahraditelnou metodou v léčbě závažných dermatologických onemocnění, která kromě pro ně typických obtíží jsou známy i svým dopadem na zevnějšek jedince, který může zejména pro ženy znamenat velice nepříjemnou a špatně snesitelnou bariéru. Fototerapii však tento dopad značně snižuje. Rizika spojená s touto léčbou, nebyla prozatím dokázána, proto ji nepovažuje za zdraví ohrožující.

  • Nikola Dufková:

    Plastické operace víček
    Plastické operace víček jsou velmi časté a provádějí se pro velmi různorodou skupinu onemocnění víček. Oblast očních víček je kryta velmi jemnou kůží, která je výborně prokrvená, mírně elastická a dobře se hojí. Poměrně často se na víčkách objevují kožní nádory. Nejčastějším nádorem je bazaliom. Při operaci je pak potřeba odstranit celý nádor i se zdravou tkání v okolí. Histologie pak potvrdí, zda se odstranil nádor celý.
    Co se týče potřebného vyšetření – před operací je důležité vyšetření očí a jejich okolí, které odhalí případné oční choroby.
    Z lékařského hlediska je operace indikovaná u nemocných s nádory a s poruchami víček. Plastická operace nadbytku kůže víček se řídí rozsahem. Pokud je kožní nadbytek tak velký, že omezuje zorné pole, je hrazen ze zdravotního pojištění. U ostatních pacientů se jedná o kosmetický zákrok, který si pacient hradí sám.
    Popis jednotlivých operaci
    • Plastická operace horních a dolních víček s odebráním prolabujícího tuku
    Při operaci se před anestezií na kůži označí oblast kůže plánovaná k odstranění. Kůže víčka se následně napne a označí se rozsah kožního nadbytku. Následuje dezinfekce operačního pole. Po odstranění kůže se zhodnotí svalová vrstva a odstraní se prolabující tukový polštář. Zákrok na horním víčku je zakončen suturou kůže nevstřebatelným šitím, obvykle pokračujícím stehem. Většinou se operují obě oči současně. Následuje kompresní obvaz. Plastika dolních víček se provádí s cílem odstranit nadbytek kůže a zpevnit dolní víčko. Vlastní příprava je standartní, jako na horním víčku.
    • Ektropium – plastická operace dolního víčka
    Pokud nedoléhá dolní víčko k bulbu, je velké riziko poškození rohovky a chronických změn spojivek. Nejčastější operační postup spočívá v resekci uprostřed víčka.
    • Entropium – plastická operace dolního víčka
    Při entropiu povolení svalové vrstvy a vnitřní struktury víčka způsobí rotaci víčka proti bulbu. Při operaci se provádí resekce kožního nadbytku, stehy se založí do hlubokých vrstev víčka i do svalové vrstvy a kožní sutura se provádí jednotlivými stehy nevstřebatelným materiálem.
    • Nádory víček – resekce na histologii, sutura
    Nádory víček představují neuvěřitelně pestrou skupinu operací, při kterých jsou odstraněny nádory různé velikosti a lokalizace. Vlastní operace probíhá po standartní přípravě operačního pole, nákresu na kůži, infiltrační anestezii.
    Pooperační hojení
    V prvních třech dnech bývají otoky víček i krvácení. Operovaná oblast nebolí, pacienti si stěžují spíše na pocit tlaku. Obklady velikost otoku a riziko krvácení snižují. Stehy se ponechávají 5-7 dnů.
    Pooperační péče
    V časném pooperačním období může být oblast operace mírně bolestivá, proto je nutné používat anestetika bez obsahu salicylátů – např. Paralen. Velmi vhodné je mít připravené obklady z borové vody, nebo odvar z černého čaje. V pooperačním období je vhodné jizvu promašťovat – např. Opthalmo Septonexem, nebo čistým nesoleným sádlem.
    Co se týče samotné délky operace, záleží na rozsahu – obvykle 30 až 90 minut. Naprostá většina operací se provádí ambulantně. Pracovní neschopnost obvykle bývá 1 až 2 týdny. Také se doporučuje přerušit zhruba na dva týdny sportovní a fyzickou zátěž.

    Zdroje
    SEDLÁČEK KAREL A KOL., Operační výkony v oftalmologii, 1. vydání, 2005, ISBN 978-80-7345-465-4

  • Jako téma pro mou práci jsem si vybrala téma podtlakové ,,přístrojové“ lymfodrenáže. Protože proceduru jsem sama vyzkoušela.Jedna terapie trvala půl hodiny a již po první aplikaci byl znát výsledek v podobě lehkosti nohou.
    Metoda je velmi příjemná, opravdu bych se nebála použít ani slovo relaxační.Po proceduře je navozen pocit uvolnění.Můj názor je takový, že podtlaková lymfodrenáž je dobrou volbou v detoxikaci a úlevě od oteklých a těžkých nohou.
    Podtlaková lymfodrenáž se využívá při obtížích s otoky, celulitou. Lymfodrenáž je však velice oblíbenou léčebnou metodou i v oblastech jako detoxikace organismu, zlepšování fyzické kondice organismu.
    Před procedurou podtlakové lymfodrenáže je nutné nejprve konzultovat váš aktuální zdravotní stav s lymfoterapeutem, který nám buď proceduru doporučí a nebo nám ji v případě kontraindikací může i zakázat ( kontraindikace jsou akutní trombózy,gangréna, aneurysma,mokvající dermatózy nebo dále také u ICHDK…),poté musí lymfoterapeut ručně uvolnit centrální lymfatické uzliny v dané části, aby byla procedura co nejlépe účinná.
    Podtlaková lymfodrenáž funguje na principu postupné pulzní tlakové vlny, kdy se používají kompresivní návleky.Tím dojde k rozproudění lymfy a tím k vyplavování odpadních látek ven z těla a také k látkové výměnně v organismu.
    Rizika této procedury jsou velká a to právě v případě, že se provádí nekvalifikovaně a špatně. Jednou správně provedená lymfodernáž, je postup směrem od okrajů těla, dovnitř. V opačném pořadí může dojít k nechtěným otokům a nahromadění lymfy na nežádoucích místech.Nebo v krajním případě až k zablokování lymfatického řečiště a poškození lymfatických cév. Tohoto rizika se lze vyvarovat návštěvou certifikovaného pracoviště s kvalifikovanými lymfoterapeuty ,kteří vědí co dělají.
    Bohužel v dnešní době je přemrštěné množství center a salónů, které tuto službu nabízejí a je těžké si v té široké nabídce vybrat tu správnou.
    Ve správně zvoleném pracovišti vám po proceduře i doporučí režim ,které je dobré dodržovat pro udržení výsledku.Jako je hlavně dostatečný příjem tekutin a dostatek zeleniny a ovoce.
    Dříve lymfatická masáže byly primárně pro pacienty s lymfedém, pacienty upoutány na lůžko, po radioterapii, ablaci atd.
    Poukaz na lymfodrenáž může předepsat kožní lékař.
    V ostatních případech se lymfodrenáže neproplácejí a pacienti si je musí hradit sami.Cena jednoho sezení se většinou pohybuje okolo 300-400 korun.
    Přístrojovou lymfodrenáž můžu osobně jen doporučit, z důvodu časové nenáročnosti, celkem příznivé ceny a v neposlední řadě hlavně kvůli jejím účinkům na tělo v podobě uvolnění otoku a napětí a i ducha, v podobě báječné relaxace.

  • Karolína Pánková:

    STRIE
    Strie jsou drobné pajizévky, které se objevují ve formě trhlinek na povrchu přetížené pokožky. Vznikají popraskáním elastických vláken pod povrchem kůže. Velikost se pohybuje od několika mm, až po 1 cm. Jejich barva se mění v čase, nejprve jsou červené nebo fialové, časem blednou. Zpočátku bývají vypouklé, ale s blednutím se zároveň oplošťují a mohou do kůže i vpadnout. I světlé a ploché strie jsou ale viditelné a pro člověka představují estetický problém. Jedná se o jeden z nejčastějších kosmetických problémů, který postihuje převážně ženy. Strie ale nejsou nijak nebezpečné a svého nositele zdravotně neohrožují.
    Strie se objevují, pokud dojde v krátkém čase k prudkému natažení kůže. K tomu dochází obvykle prudkým nárůstem váhy – při obezitě, v těhotenství, v pubertě, ale i rychlým nabráním svalové hmoty. V posledním případě mohou strie nepříjemně překvapit především muže cvičící v posilovně, kteří užívají anabolické steroidy a jiné hormonální léky. Ty totiž ke tvorbě strií přispívají, jejich vlivem se ztenčuje kůže a omezuje se tvorba kolagenu. Ke tvorbě strií přispívají i přirozené hormonální pochody, které se v pubertě, těhotenství, při laktaci a menopauze obvykle kombinují s nárůstem váhy. Nejrizikovější období pro vznik strií je právě těhotenství, kdy se kombinuje několik rizikových faktorů – hormonální změny, rychlé nabírání váhy (záleží i na hmotnosti plodu) a vyšší příjem potravy. Nejčastěji strie vznikají ve třetím trimestru, když se už kůže nedokáže dostatečně napínat s rychle rostoucím břichem. Na vznik strií má vliv i věk, protože se stárnutím organismu se snižuje elasticita kůže a pajizévky se tvoří snadněji. Určitý vliv má i dědičnost – existují obézní lidé, kteří strie nemají a naopak někteří lidé je mají již od puberty, i když neměli nadváhu. Nejvíce postiženy jsou boky, břicho, hýždě, stehna a prsa.
    Striím se úplně předejít nedá, existují ale přípravky k promazávání pokožky, které mohou pomoci dostatečnou hydratací namáhané pokožky. Myslet na prevenci by měli všichni, v realitě je ale používají především těhotné ženy. Kůži by měly promazávat několikrát denně a ve všech problémových partiích (v době laktace by se nemělo zapomínat na zvětšující se prsa). V době mimo těhotenství lze použít i mastnější krémy nebo emulzi po sprchování. Prevencí pro všechny je dostatečný přísun tekutin a správná životospráva, cvičení (pomáhá prokrvení pokožky), pomalé přibývání na váze (ať už tloustnutím, nebo posilováním) a pomoci mohou i prokrvující masáže.
    Když se strie jednou vytvoří, neexistuje způsob jak se jich úplně zbavit. Kůže je trvale poškozena. Projevy lze mírnit masážemi a mazáním speciálními krémy. Pro zesvětlení strií se používá biolampa, ta vydává polarizované záření, které urychluje hojení. Existuje také zákrok zvaný vakuová mikrodermabraze, který je vhodnější na starší (už vybledlé) strie. Zákrok funguje na principu mechanického peelingu – dochází k obrušování svrchní vrstvy pokožky. Tento zákrok může strie a jiné kosmetické vady trochu zmírnit, ale úplně nezmizí. Poslední možností je odstranění laserem, který je nejlepším řešením v době, kdy se strie teprve začínají tvořit. Laser totiž funguje jen na mladší jizvičky s červeným nebo fialovým zabarvením.

  • Kateřina Uhrová:

    INTENZIVNÍ PULZNÍ SVĚTLO
    Tato práce se zabývá problematikou intenzivního pulzního světla, známého především pod zkratkou IPL. Bude zde probrán princip na kterém tato metoda pracuje, průběh ošetření, způsoby použití a případné komplikace, které mohou nastat. V závěru také bude uvedena osobní zkušenost s tímto typem zákroku.
    IPL se dostalo do lékařského povědomí před zhruba 20 lety, od té doby prošlo mnohými změnami do podoby, jak ho známe dnes. Nyní je možné tato zařízení užívat bezpečně, i při vysoké efektivitě. Jedná se o neinvazivní ošetření, které zlepšuje stav různých kožních problémů.
    Speciálním zařízením jsou produkovány světelné pulzy o vysoké intenzitě, které vznikají na základě naakumulování elektrické energie a jejím následným průchodem xenonovou výbojkou. Pulzy poté prostupují různými filtry, které mají za úkol pohlcovat nechtěné záření o nižší vlnové délky. Příkladem může být krystal safíru či křemenné sklo, které chrání pleť před poškozením nežádoucím UV zářením. Odlišnost od laserů spočívá v tom, že je produkováno širší spektrum vlnových délek. Jednotlivé pulzy tak mají specifickou délku a intenzitu, což umožňuje cílené dodávky energie do tkáně. IPL pracuje na principu tzv. selektivní fototermolýzy, při níž jsou světelné impulzy pohlcovány pouze speciálními skupinami atomů (tzv. chromofory) v buňkách nebo tkáňových strukturách. Okolní tkáně a buňky nejsou během tohoto procesu nijak narušeny. Protože při těchto reakcích dochází ke vzniku tepelné energie, jsou součástí zařízení chladící systémy, které chrání epidermis a dermis před vystavěním nadměrné teplotě.
    Ošetření probíhá následovně. Pacientovi popř. klientovi může být nanesen na zvolenou oblast anestetický krém, ve většině případů to však není nutné (během jednotlivých pulzů je cítit pouze slabé štípnutí). Následně je nanesen chladivý gel, který tvoří slabou vrstvu mezi hlavicí přístroje a pokožkou. Jednotlivé sezení trvá přibližně kolem 20 minut (10 – 40 min), záleží vždy na velikosti ošetřované plochy. Většinou je třeba sezení několikrát opakovat, vždy s ohledem na řešený problém. Po ošetření je nutno dodržovat určité zásady. Je vhodné jej provádět v podzimních a zimních měsících, protože by následně kůže neměla být vystavena slunečnímu záření. Také je nutné používat ochranné krémy s vysokým SPF. Oči pacienta i pracovníka jsou během celé procedury chráněny speciálními brýlemi. Vzhledem ke skutečnosti, že při tomto ošetření nedochází k porušení epidermis, je možné jej absolvovat i během např. obědové pauzy.
    I přesto, že je tento zákrok dobře snášen, se mohou vyskytnout určité nežádoucí účinky. Jedná se především o mírné zčervenání pleti a její bolestivost bezprostředně po ošetření, dále mírný otok a olupování kůže, které do několika dnů mizí. Velmi ojediněle může dojít k vytvoření puchýřů a pigmentací, popřípadě vymizení pigmentu (vytvoření světlých ploch).
    V současnosti je IPL používáno velmi často k trvalé epilaci. Dokonce se v nedávné době objevily na trhu přístroje pro domácí použití. Dále jsou díky němu odstraňovány cévní léze (díky přítomnému hemoglobinu), pigmentové skvrny (zvýšené množství melaninu), dochází k omlazení pokožky a pomáhá při terapii akné.
    S IPL jsem se setkala na vlastní kůži. Po úraze mi zůstala hyperpigmentace v jizvě a díky tomuto ošetření téměř úplně zesvětlala. Dle mého názoru je tedy intenzivní pulzní světlo účinné ošetření, přinejmenším při řešení hyperpigmentací.

  • Markéta Chaloupková:

    RADIOFREKVENCE
    • Radiofrekvence využívá elektromagnetická energie o vysoké frekvenci v rozmezí 100 kHz- 100Mhz.00 Mhz). Pozitivní účinky vysokofrekvenčního proudu se využívá již dlouhodobě ve spoustu medicínských oborech. Typickým příkladem je obor chirurgie ,kde radiofrekvence našla uplatnění v řezání a koagulaci tkání. V sedmdesátých letech se využívá metoda zvaná hypertermie pro terapii nádorů. Nejnověji se používá v dermatologii jako neinvazivní metoda s poměrně širokým spektrem využit . Patří mezi ně redukce vrásek, zvýraznění kontur obličeje, ošetření pokožky poškozené sluncem, odstranění hyperpigmentačních skvrn, jizvy po akné, vypnutí rýh malých obličejových zón, redukuju celulitidu, tukové polštáře, vypnutí pokožky v partiích oblasti paží,dekoltu a břicha.

    Mechanismus radiofrekvence
    • Vodné prostředí organizmu se chová jako elektrolyt, který obsahuje ionty . Elektromagnetické proudy mají schopnost vytvořit účinky elektrolytické, dráždivé a tepelné. Při terapii využíváme tepelné účinky. Pro organismus nebezpečné elektrolytické a dráždivé účinky mizí již při frekvencích nad 100 kHz. Principem je rychlá změna polarity elektrod přístroje vyvolávající pohyb kladné částice přitažené k zápornému pólu a negativně nabité ke kladnému pólu. Rychlé změny polarity elektrod vyvolávají pohyb opačně nabitých částic,které svým pohybem tvoří třecí teplo. Při frekvenci. 10 MHz dochází ke změně polarity elektrod 10milionkrát za sekundu. Závislost velikosti vznikajícího tepla je přímo úměrný vzrůstající velikosti radiofrekvenčního proudu.
    Efekt na organismus
    • Zvýšením teploty lokálně v tkáni dochází k výraznému zvýšení rychlosti biochemických reakcí doprovázených vasodilatací, zlepšení prokrvení a rychlosti přísunu živin a odplavení toxických metabolizmů. U starého zjizveného vaziva dochází k změkčení, odplavení usazených solí a znovu aktivuje tvorbu nového kolagenu. Úbytek kolagenu v tkáni způsobuje její nerovnost a nerovnoměrné rozložení což má za následek vytvoření postupných prohlubenin – vrásek či pomerančové kůže. Při redukci tukových polštářů dochází k rozpouštění tukové buňky na teplotu cca 43 stupňů Celsia. Při této teplotě dochází k postupnému zkapalnění tukové buňky a jejímu následnému vyplavení lymfatickými cestami.

    Průběh terapie

    Doba terapie příslušné lokality trvá v rozmezí 20–60 minut, pro optimální výsledek se doporučuje série 4–8 sezení v týdenním až čtrnáctidenním intervalu. Opakovaným přikládáním bodové elektrody na povrch kůže s pomalými tahy v různých schématech . Možnost opakování série ošetření se pohybuje v rozmezí 6 měsíců až 2 let.
    Vyšetření se vyhněte
    Mezi kontraindikace radiofrekvenční terapií patří gravidita, zánět, porucha integrity kůže ošetřované lokality, vážnější porucha imunity, aktivní elektrické zařízení v těle (např. pacemaker) a kovové implantáty.

  • Ivana Polachová:

    Vitiligo a jeho léčba

    Vitiligo je nepříliš časté chronické onemocnění pigmentace, jehož etiologie zatím není zcela známá. Je charakterizováno destrukcí melanocytů v kůži, což má za následek bílé, ostře ohraničené skvrny. [1] Nedávné klinické a experimentální studie dokazují, že podstata tkví v postupné destrukci melanocytů, především v mukózních membránách, očích a vnitřním sluchovém aparátu. Výjimečně mohou být zasaženy i vnitřní orgány (melanocyty se vyskytují v mozku, srdci i plicích). [3]
    Typická kožní léze je bílá skvrna s pravidelným ostrým okrajem. Je obklopena normální, zdravou kůží. Vzácně je ohraničení vitiliga červenavé a svědí. Začátek tvorby lézí je pozvolný a nedá se předvídat. Postižený úsek se může vyskytovat i v oblasti s vlasy, které jsou poté taktéž bílé a bývají označovány jako poliosis circumscripta.[1] Skvrny vznikají především v oblastech, kde je kůže více namáhána, například na rukou či v podpaží. Roli ve výskytu může mít i tření těsným oblečením (skvrny v oblasti pasu). Predilekční lokalizací jsou partie periorální, periorbitální, perigenitální a perianální; vitiligo však může postihovat celý povrch těla. [2]
    V současné době je vitiligo nejčastějším onemocněním pigmentace. Největší výskyt nacházíme v Indii, kde s vitiligem žije téměř 8,8% populace. V západním světě, konkrétně v USA, se ale dotýká jen asi jednoho procenta lidí. Vitiligo se objevuje se stejnou incidencí u mužů i žen, ačkoliv ženy se v lékařských ordinacích objevují mnohem častěji – považují vitiligo za kosmetický problém. Většina případů vitiliga propukne ještě před třicátým rokem života, ale může se objevit kdykoliv. [3]
    Cílem léčby vitiliga je dosáhnutí repigmentace lézí. Uspokojivá léčebná metoda zatím neexistuje, ale jelikož je vitiligo spíš kosmetickou zátěží než zdravotním rizikem, není léčba nezbytně nutná.[1] Hypopigmentované oblasti jsou na jednotlivých místech různě citlivé na použití terapie. Léze způsobené chronickým namáháním kůže (například na rukou) obecně na léčbu neodpovídají dobře. Nicméně, spontánní repigmentace se objevuje u 1% až 25% pacientů. Nejčastější používanou látkou na léčbu jsou dosud lokálně podávané steroidy. I když mají širokou škálu vedlejších účinků, jsou dobře dostupné, levné a relativně účinné. Kromě podávání léků se využívají i terapie využívající záření, jako je například fototerapie s UVB, UVA či MEL. Nejlepší výsledky má laserové ošetření MEL, které má pozitivní vliv u 95% pacientů. Vitiligo lze léčit i chirurgicky, a to za použití dárcovských kožních štěpů či suspenze keratinocytů a melanocytů dárce. I přes tento finančně velmi náročný chirurgický zákrok je nicméně relativně vysoká šance na znovuobjevení lézí. [3]
    Vitiligo tak zůstává onemocněním, které je stále trochu záhadou. I když je třeba charakteristické bílé léze více chránit před slunečním zářením, pacienty nijak neomezují.[1] Představují pro ně většinou pouze kosmetické stigma či naopak zajímavost, kterou vnímají jako estetickou přednost.

    Zdroje:
    [1 ] Dermatovenerologie: Jiří Štork et al.; Galén; 2013
    [2] Vitiligo as a systemic disease: Torello Lotti, Angelo Massimiliano D’Erme; Clinics in Dermatology (2014) 32, 430–434
    [3] Vitiligo: Pathogenesis, clinical variants and treatment approaches: Giannicola Iannella, Antonio Greco, Dario Didona, Biagio Didona, Guido Granata, Alessandra Manno, Benedetta Pasquariello, Giuseppe Magliulo; Autoimmunity Reviews 15 (2016) 335–343
    [4] Why treatments do(n’t) work in vitiligo: An autoinflammatory perspective: Reinhart Speeckaert, Marijn M. Speeckaert, Nanja van Geel; Autoimmunity Reviews 14 (2015) 332–340

  • Evghenii Diomin:

    Abdominoplastika – liposukce

    Většina lidí se v dnešní době potýká s estetickými problémy a nedostatky, jako jsou např.: strie, celulita, nadbytečný podkožní tuk. Tyto problémy řeší estetická chirurgie, která má mnoho odvětví, jednou z nich je abdominoplastika. Abdominoplastika zahrnuje mnoho zákroků souvisejících s odstraněním estetických defektů v oblasti břicha, například liposukci neboli odsávání nadměrného podkožního tuku. Cílem této práce bude seznámení se s liposukcí, její historií, možnými technikami a cenovou dostupností.

    Liposukce je chirurgická metoda, která se zabývá odstraněním nadměrnou tukovou tkání v podkoží. Tento chirurgický zákrok lze provádět několika metodami, jako jsou suché, vlhké, super – wet techniky, tumescentní, vibrační, ultrazvuková apod. Liposukci však nemůžeme považovat za metodu, která řeší problém s celulitou či obezitou, ale za estetickou metodu zabývající se změnou tělesných proporcí a především zlepšením tělesné kontury.
    Liposukci lze momentálně považovat za nejčastěji prováděný zákrok estetické chirurgie, důvodem je především nízká zátěž pro pacienta a poměrně trvalý efekt.

    Historie liposukce spadá do 20. let 20. století, kdy došlo k prvnímu odsávání tuku v oblasti kolen, které provedl Dujarrier pomocí kyrety, která skončila však neúspěchem a pooperačními potížemi z důvodu poškození velkých cév a následnou amputací. O 40. let později byla liposukce představena na světovém kongresu dermatologem Jeffrey A. Kleinem – s jeho tumescentní technikou.

    Operační postup liposukce lze rozdělit do tří částí: předoperační příprava pacienta, operace, postoperační rehabilitace.
    Příprava pacienta spočívá v provedení nákresu na tělo pacienta v místech, kde dojde k odsání tuku. Nákres musí být prováděn ve vzpřímené poloze pacienta, aby lékař měl objektivní přehled nad anatomickou stavbou těla. Vlastnosti nákresu se liší v závislosti na ošetřujícím chirurgovi, někteří volí jednoduché schématické náčrtky, jiní však propracované obrazce kružnic a vrstevnic.
    Po přípravě pacienta následuje anestezie, která se volí v závislosti na rozsahu zákroku a rizikových faktorech pacienta. U liposukce velmi malého rozsahu, je možné použít místní anestézii, tzn., do ošetřovaného místa se infiltruje roztok místního anestetika. Celková anestézie, je nejběžnější anestézií – důvodem je eliminace bolestivých vjemů pacienta, nese s sebou i určitá rizika a nevýhody. Po operaci s celkovou anestézii je nutné dodávat analgetika, jelikož anestézie působí jen po dobu provedení zákroku.
    Pooperační rehabilitace v prvních dnech probíhá ve fyzickém klidu, aby došlo k zotavení organismu, také se užívají analgetika. Dále by měla zahrnovat cvičení dolními končetinami (mobilizace), aby nedošlo k tromboembolickým komplikacím. Obecně lze říct, že proces hojení po operací je variabilní, ale u většiny pacientů lze vidět definitivní výsledek již po 3 měsících. Jako každý jiný invazivní chirurgický zákrok i liposukce způsobuje drobné jizvy, které by po několika měsících neměly být patrné.

    Cenová dostupnost liposukce, je v rozmezí 7 000 – 30 000,- závisí na rozsahu partií ošetření a na zvolené metodě. Cena by měla zahrnovat kompletní péči během i po operaci.

    Závěrem bych chtěl říct, že liposukce nám může pomoci nabýt nového sebevědomí, krásnějších křivek, ale základem zdravého hubnutí je životospráva. Je proto třeba změnit své stravovací návyky, zbavit se stravovacích zlozvyků a změnit životní styl na více aktivní. Můj názor je, že liposukce nevyřeší problém obézních lidí, ale může jim pomoct navrátit se na správnou cestu a pokračovat za svým cílem hubeného, zdravého těla.

  • Michaela Štrymplová:

    MANUÁLNÍ LYMFODRENÁŽ

    Je to speciální hmatová technika, která se zaměřuje na lymfatický systém kůže a podkoží – konkrétně povrchový mízní systém (v končetinách transportuje 80% lymfy). Posiluje vstřebávací a transportní funkci lymfatického systému podporou lymfomotoriky. Jde o odlišnou techniku oproti klasické masáži, která řeší jinou problematiku a je zaměřena na hlubší uložené struktury (svaly a šlachy), působí větší silou a zvyšuje prokrvení. Provádí se malým tlakem, pomalým tempem a jemnou hmatovou technikou. Nesmí způsobit žádné bolestivé pocity a nesmí zvýšit prokrvení ošetřovaných partií. Nepoužívají se při ní žádné emulze ani oleje. Postup drenáže je nutno znát a bezpodmínečně respektovat.
    Předpokladem smysluplného a bezpečného provádění této metody je znalost anatomie a funkce lymfatického systému, hlavně stavby lymfatických cév a lymfatického řečiště.
    Cirkulace lymfy má zásadní význam v utváření a udržování stálé homeostázy.Efekt manuální lymfodrenáže je závislý na odborné kvalitě toho, kdo ji provádí. Tato technika je náročná na metodiku i hmatovou techniku a vyžaduje specialistu žádoucí odbornosti. Aby masáž byla efektivní, tak se musí provést celotělově. Po masáži je důležitý pitný režim.

    INDIKACE K LYMFODRENÁŽI
    Při otocích, problémy s imunitou, detoxikaci organizmu, celulitidě, zvýšeném lokálním ukládaní tuku, základní péči u zeštíhlovací léčby, žilních problémech zadržování vody při hormonálních problémech, užívání hormonálních léků, příznacích PMS, nepříznivých genetických dispozicích, pooperačních a poúrazových stavech, chronické únavě, stresu, bolesti hlavy, migréně, chronické rýmě a zvýšené zátěži nohou.

    KONTRAINDIKACE
    Při aktivních onkologických onemocněních, akutních bakteriálních a virových onemocněních , nekompenzované hypertenzi, akutní žilních zánětech, nejasných bolestech břicha, patologické graviditě, glaukomu, dysfunkci štítné žlázy, ICHS, astmatu, srdečních arytmiích, bronchitidě.
    Nedostatečná odbornost poskytovatelů masáží (nedokonale zvládnutá hmatová technika a metodika manuální lymfodrenáže) může způsobit zablokování lymfatického řečiště a poškození lymfatických cév.

  • Viktoria Paladich:

    PODKOŽNÍ APLIKACE PREPARÁTŮ V ESTETICKÉ MEDICÍNĚ.
    Úvod:
    Regenerační schopnost kůže je závislá na řádě faktorů: výživě, složení vody, množství UV záření v okolí, denní činností, osobní hygieně, genetických vlastnostech atd. Důležitou roli v procesech regeneraci a vzhledu kůži hraje tloušťka kožních vrstev, jejích složení (kolagenová vlákna, kyselina hyaluronová, kožní buňky), dostatečná výživa a ochrana. Vlivem nepříznivých faktorů kůže ztrácí schopnost vytvářet dostatečné množství kolagenu, který by dokázal vyrovnat kožní rýhy. V případě dlouhodobé nedostatečné hydratace pleti, kde významnou roli hraje množství kyseliny hyaluronové, schopné vázat molekuly vody, pronikne zvrásnění do škáry. V takovém případě vznikají hluboké a velmi výrazné vrásky.
    Současná estetická medicína a kosmetický průmysl uvádí na trh velký počet možností jak vrásky potlačit nebo zamaskovat, jak zlepšit regenerační schopnost kůže. Ve svém eseje chtěla bych popsat některé ze současných přípravků a způsobů podkožní aplikace preparátů využívaných v estetické medicíně pro trvající efekt mladého vzhledu kůži a jejích efektivitu.
    Hlavní část:
    Z nejčastěji uvedených způsobů podkožní aplikace přípravků jsou:
    - aplikace botulotoxinu
    - mesoterapie
    - aplikace kyseliny hyaluronové (skinbooster, hydrolifting)
    - biorevitalizace
    - vstřebavatelné niti
    - výplně látkami tělu vlastními
    - substituční aplikace AMK
    Aplikace botulotoxinu.
    Botulotoxin je produkt bakteriálního původu (Clostridium Botulinum), který se v estetické medicíně využívá zejména pro rozhlažování vrásek a k léčbě nadměrného pocení. Poprvé účinek botulotoxinu na mimické vrásky popsal v roce 1992 Alstair Carruthers.
    Aplikace se provádí intradermálně tenkou jehlou. Při aplikaci botulotoxinu do mimických svalů obličeje, které vrásky způsobují, dochází k omezení jejich pohybu a k následnému vyhlazení kožních vrásek. Účinek botulotoxinu je rychlý a vydrží několik měsíců.
    Mezoterapie je technika injekčního zavádění účinných látek do mezodermu, tedy přibližně do hloubky 4 mm. Léčebné roztoky obsahují vysoké koncentrace vitaminů, aminokyselin a koenzymů. Slovo mezoterapie vzniklo složením dvou řeckých slov, mesos znamená střední a therapeia léčba.
    Za zakladatele mezoterapie se pokládá lékař Michel Pistor, který tuto techniku v roce 1958 popsal. Používal ji pro ovlivnění migrenózních stavů, alergické rhinitidy, bércových vředů, žilního selhávání i krátkozrakosti, používal zejména prokain. Nicméně už hluboko v historii můžeme najít snahy mezoterapeuticky ovlivnit různá onemocnění. Již samotný Hippokrates (400 let př. n. l.) aplikoval na bolestivé rameno chudého pastýře listy kaktusu. Obdobnou techniku používají čínští lékaři již více jak 2000 let.
    V estetické medicíně k mezoterapii se používají podpůrné roztoky obsahující vysoké koncentrace vitamínů, aminokyselin, kyseliny hyaluronové, enzymů a stopových prvků k podpoře metabolizmu pokožky, hydratace, regeneraci buněk a syntéze kolagenu. S těmto preventivním a léčebným ošetřením pokožky obličeje, krku, dekoltu a rukou, se také můžeme také setkat při léčbě celulitidy.
    Aplikace zasíťované kyseliny hyaluronové (skinbooster, hydrolifting).
    Jedná se o aplikaci zasíťované kyseliny hyaluronové do hlubších vrstev pokožky obličeje, krku, dekoltu a rukou pomoci mezopistoli nebo kanylu. Působí jako zásobárna hydratace, která zanechává pokožku hladkou a jemnou během 8 až 12 měsíců.
    Hydrolifting – ošetření mezopistolí, kdy vyjíždí do pokožky najednou 5 mikrojehliček, přičemž dermatolog může nastavit hloubku průniku jehel a velikost kapek. V případě hydroliftingu obsahuje aplikovaný koktejl často ještě glycerol, který přispívá zpevnění pokožky.
    Skinbooster – kyselinu hyaluronovou aplikujeme kanylou a docílíme tak hluboké hydratace a regenerace pokožky obličeje, dekoltu a hřbetu rukou.
    Tento způsob se doporučuje pro ošetření jemných vrásek a povadající pokožky zejména v dolní třetině obličeje nebo krku.
    Biorevitalizace.
    Je to podpůrná terapie. Nejčastěji se do podkoží aplikuje roztok kyseliny hyaluronové a aminokyselin v kombinaci s plazmou. Má výživný a hydratační efekt. Některé zdroje uvádějí, že jako biorevitalizace rozumí aplikace čisté kyseliny hyaluronové, co odlišuje tuto metodu od mezoterapie, kde se jedná o roztok s více výživných komponent.
    Vstřebavatelné liftující nitě.
    Jedná se o zákrok, který je vhodný pro lidí, které trápí povadající kůže a první výraznější vrásky v obličeji. Je také vhodnou metodou k úpravě nevýrazných kontur obličeje. Nitě jsou z látek, které se samy vstřebají během 8 až 12 měsíců (např. kaprolakton). Zanechají za sebou kolagenovou kostru, která slouží jako opora pleti, zlepšuje se krevní oběh a struktura pokožky. Liftingový efekt přetrvá přibližně 1 rok.
    Výplně látkami tělu vlastními
    Během stárnutí dochází postupně k úbytku podkožní tukové tkáně. To se projevuje propadlými tvářemi a zvýšeným výskytem vrásek kolem očí, nosu a rtů. Ke korekci jsou používány tzv. dermální implantáty neboli výplňové materiály. Jedná se o gelové produkty na bázi kyseliny hyaluronové nebo látky tělu vlastní, které se aplikuji jemnou injekční formou nebo kanylami. Je tak možné modelovat ovál obličeje a brady, vyplňovat propadlé tváře, vyhladit jizvy po akné či nerovnosti na nose, vyplňovat střední a hlubší vrásky mezi obočím, nosem a ústy, nad horním rtem a na čele. Výplně je také možné aplikovat na hřbety rukou.
    Aminokyselinová substituční terapie:
    Jedná se o biostimulace fibroblastů pomocí speciálního aminokyselinového klastru (glycin, L-prolin, L-lyzin monohydrochlorid, L-leucin) ve formě injekcí, přípravků pro domácí péči (na bázi kys.hyaluronové) a pitného doplňku (vitamino-proteinový komplex)
    Tato kombinace komponent by měla optimalizovat procesy hojení jizev, zkracovat dobu rehabilitace po provedení estetických zákroků, zvyšovat sílu a elastičnost kůže, snižovat reliéfnost pokožky, zvětšovat efekt po provedení dalších estetických procedur.
    Závěr:
    Průběžná šetrná péče a ochrana kůže před nepříznivými faktory prodlužuje regenerační schopností kožních buněk. V případě hlubokých vrásek a poškození kůže během stárnutí estetická medicína má prostředky k obnovení zdravého vzhledu a zlepšení funkčnosti kožních buněk.
    Pro popis efektivity uvedených prostředku jsem vyhledávala zkušeností lidí s aplikaci těchto kosmetických preparátů v nezávislém průzkumu, od známých, na lékařských a kosmetologických foruméch. Objektivně se dá říct, že každá z uvedených metod má své příznivce a odpůrce. Výběr metody jednotlivci se liší, například: rychlostí efektu po aplikaci preparátu, tolerance složek preparátů, místu účinků (co je lepší kolem rtů, na čelo atd.), známostí, možnými kontraindikacemi (botulotoxin se nepodává těhotným), stavu kůže a rozsahu problému. Jako nejdéle známou metodou na foruméch byla aplikace botulotoxinu, která zůstává populární díky rychlému účinku a delší době působení. Mezoterapie a jiné způsoby aplikace kyseliny hyaluronové byly druhou nejčastější používanou metodou, hlavně na vrásky v oblasti rtů a oči, a je na foruméch oblíbené díky podpoře hydratace. V neposlední řádě se uvádí přístup a zkušenost lékaře nebo kosmetologa, který preparát aplikuje.

Leave a Reply